Boršice u Blatnice je malá slovácká obec ležící v Bílých Karpatech na pomezí Horňácka a uherskobrodského Dolňácka. Na pozadí příběhů, historek a vyprávění ukážeme klikaté cesty písní a jejich předávání v průběhu posledních sto let. To vše na pozadí sociálně-politických změn, ale také náhod. Do roku 1880 hrávala v Boršicích hudecká muzika. Jejím primášem byl strýc Jestřabík, mlynář z prostředního mlýna. Muzikantů v obci postupně přibývalo, ale smyčce byly vytlačeny dechovými nástroji, které se tehdy mocně šířily. V letech 1952–53 strávila Olga Hrabalová-Kadlčíková dva roky v Boršicích výzkumem a sběrem pro svou disertační práci. V průběhu práce se jí podařilo shromáždit rozsáhlý obrazový i písňový materiál. Někdy kolem roku 1955 vázali chlapi z Boršic novou střechu na Slovácké bůdě v Uherském Hradišti. Když se na ně šel podívat tehdejší primáš Hradišťanu Jaryn Staněk, slyšel, jak si zpívají Rež, rež, rež… Písničku neznal a nakázal pokrývačům, aby ze střechy slezli a přezpívali mu ji ještě jednou. Správně předpokládal, že k tak živé písni bude existovat i nějaký tanec, tak se osobně vypravil do Boršic za tanečníky, kteří mu cosi ukázali. Ale podoba tance už byla značně neurčitá, takže do něj Staněk musel zasáhnout. V sedmdesátých letech se už boršické sedlácké v obci prakticky netancovaly a nezpívaly. Víťa Hrabal vzpomíná, že jako rekruti zpívali v roce 1984 na hodech už pouze s dechovkou. Díky náhodě se v druhé polovině devadesátých let setkalo několik mladíků z Boršic s Olgou Hrabalovou-Kadlčíkovou a získali od ní materiál z její disertační práce. Díky tomu bylo možné tradici boršických sedláckých v obci obnovit. V pořadu nám zazpívají a zatančí soubory Hradišťan a Boršičané. Rozhovory se členy jednotlivých souborů doplníme i pohledem obyvatelů z obce a názory odborníků.

Přidáno: 27 Srp 2021
Pro stažení se přihlaste

O historii a proměnách tradiční techniky, která byla zapsána na seznam nehmotného dědictví UNESCO.

Přidáno: 26 Srp 2023
Pro stažení se přihlaste

Nejstarší a nejvýznamnější národopisná slavnost, která už téměř sto let přivádí do Kyjova příznivce folkloru.

Přidáno: 16 Čvc 2023
Pro stažení se přihlaste

Spolek pro muzeum v Krumvíři dbá na to, aby se starodávné tradice zcela nevytratily

Přidáno: 16 Čvc 2023
Pro stažení se přihlaste

Na katastru Lanžhota se dodnes rozkládají rozsáhlé lesní komplexy, které patřily Lichtenštejnům. Významnou část území zabíraly louky, z nichž se sklízelo vysoce kvalitní seno. Stále zde také najdeme rozsáhlý celek zaplavovaných lužních lesů a nivních luk. Jde o jedinečné, mimořádně zachovalé biotopy středoevropského významu, jejichž rozloha nemá v České republice obdoby. Všechny tyto lokality by nebylo možné obdělávat bez pomoci koňské síly. Proto byl také lanžhotský statek jediným místem na celém Břeclavsku, kde tři čtvrtiny půdy patřily k panskému velkostatku a pouhou čtvrtinu obdělávali poddaní, zatímco jinde tomu bylo přesně naopak. Koně proto patřili k životům místních obyvatel od nepaměti. Ještě koncem padesátých let prý v Lanžhotě nebylo chalupy, kde by hospodář neměl ve stáji minimálně dva koně. Tradiční způsoby hospodaření se přenesly i do současnosti. Stále uvidíme v okolí Lanžhota zcela běžně sedláky, jak za pomoci a doprovodu svých milovaných koní obdělávají pole nebo vinohrady. Nejlépe ale o tomto vztahu vypovídá podzimní rituální kácení májky, které se bez několika koňských povozů neobejde nebo vánoční žehnání koním, kde se před kostelem sejde celé městečko.

Přidáno: 19 Lis 2021
Pro stažení se přihlaste

Proč se v některých krajích rodí mnoho přirozených hudebních talentů? Budeme pátrat nejen na Horňácku.

Přidáno: 24 Čvn 2023
Pro stažení se přihlaste