S Jiřím Bartoškou a Miroslavem Donutilem do středověkých uliček Kostnice, kudy kráčel Mistr Jan Hus, do hvozdů Schwarzwaldu, tolik připomínajícího Šumavu, ale také do města Baden-Baden, které ohromí lázněmi i příběhy hráčů z vyhlášeného kasina... Bádensko tvoří polovinu Spolkové země Bádensko-Württembersko. Jde o pořádný kus Německa – třetí největší Spolkovou zemi – a proto jsme ji rozetnuli dle historických hranic, aby přednost dostalo Bádensko. Jak Bádensko přiblížit? Třeba takto: „Kdo miluje českou Šumavu, musí se v Bádensku cítit jako doma.“ Vždyť významnou část pokrývají zaoblené kopce, jejichž úpatí zdobí zemědělské usedlosti, stráně voní kvítím, a kam oko dohlédne, pohladí Schwarzwald, tedy známý Černý les. Obrovská lesní plocha vyplňující jihozápadní příhraničí Německa s Francií. Jen nejpřísněji chráněná oblast zabírá plochu přibližně deset tisíc hektarů. Jde o nejstarší přírodní chráněné území v Německu. I zdejší kuchyně není pro Čechy neznámá. Je totiž hodně kalorická a pivkem „podlitá“. Vyhlášený je schwarzwaldský pršut a sladkou specialitou je višňový schwarzwaldský dort. Paní Ramona při jeho přípravě spotřebuje litr (!) smetany a navíc kakaový korpus je řádně prolitý „kirschem“, což je místní třešňovice. Vpravdě dort výhradně pro dospělé. Při natáčení jsme nemohli vynechat výrobu „schwarzwaldek“, protože svého času patřívaly zdejší kukačky k rodinnému stříbru i u nás. Jistě, kukajícím hodinám už dávno odkukalo, ale bádenská takzvaná hodinářská cesta, s mnoha živými dílnami, nás vrátila do doby, kdy domácnosti vonívaly dřevem. Město Baden-Baden dává zapomenout na tradiční venkov, ale linku noblesy starých časů neztratíme, protože Baden-Baden je centrem lázeňství. Už Římané tady relaxovali v solných termálních pramenech a dnešní Karakalské lázně (neplést s těmi v Římě) patří ke špičce v lázeňství. Posledních dvě stě let sem jezdívali šlechtici a šlechtičny…a renomovaní spisovatelé…a populární herci…, aby podléhali hazardu. A že jich bylo! Natáčení v Kurhausu, tedy budově proslulého kasina, bylo takovým majstrštykem. Opravdu se nestává často, aby majitel kasina pustil kameru k hracímu stolu, a už vůbec se nestává často, aby veřejnoprávní medium podalo z takových míst obrazovou zprávu.

Přidáno: 24 Zář 2024
Pro stažení se přihlaste

S Jiřím Bartoškou a Miroslavem Donutilem do kraje jabloní za historií slavného sýru, originálními deštníky a ochutnávku šnečí speciality... V roce 1588 ztroskotala u francouzského pobřeží španělská válečná fregata El Calvador. Skále, na které skončila, se začalo říkat Calvados a posléze tak byla pojmenována celá oblast v Dolní Normandii. Dnes je Calvados jedním z 83 francouzských departamentů. Jeho název vyvolává libou představu jablečné pálenky, která se vyrábí ze zdejšího cideru. Ostatně tento stále převážně zemědělský kraj je doslova protkán jabloňovými sady. Proslul však rovněž výrobou lahodného sýru Camembert i jako rodiště neohroženého dobyvatele Viléma I.

Přidáno: 07 Srp 2024
Pro stažení se přihlaste

S Jiřím Bartoškou a Miroslavem Donutilem na cestě od mořské pláže až k nejvyšší hoře Balkánu a od horských vesnic až do města, které je starší než Atény nebo Řím... Napadlo vás někdy při lenošení na pláži kdesi na jihu Bulharska, co je za vašimi zády? Že jste o tom nepřemýšleli? Odpověď zní: hory. Dokonce nejvyšší horu celého Balkánského poloostrova najdete právě tady. Má název Musala. Na mapách vypadá jih Bulharska dost „podezřele“ – často velké zelené plochy a jen tu a tam okreska. Cesty se klikatí…kličkují mezi kopci. Zdejší pohoří Rila, Pirin nebo Rodopy jsou spojeny v takzvaný Trácko-makedonský masiv. Zemská kůra tady praskala už v době předprvohorní. Jde o nejstarší část Balkánského poloostrova (!). Skály jsou rozlámané, místy špičaté a ostré, při širším pohledu s mnoha příkrými zdvihy, jež střídají hluboké příkopy a průsmyky. Na hraně jednoho z nich ční pevnost Asenovgrad. Strategické místo zpřístupňující cestu k Egejskému moři. Však si jej také hlídali už Thrákové. Po tomto národu zbylo v Bulharsku bezpočet stop. Od pevností, přes hrobky, svatyně nebo tisíce a tisíce artefaktů, včetně zlatých masek. Ovšem nad všemi ční skalní město Perperikon. V jeho kulisách vyzpovídáme archeologa Ovčarova. Perperikon objevil před dvaceti lety a od těch dob se mu říká bulharský Indiana Jones. Mimochodem tomu filmovému je trochu podobný. Asi nepřekvapí, že v kraji tak odlehlém se kdysi usadili mniši. Žijí tu dodnes a jejich svatostánky, třeba kláštery Roženský, Rilský nebo Bačkovský, se během staletí staly architektonickými skvosty. Na bohoslužbu vpustí mniši kohokoliv, i zvídavé turisty. Těm už v bráně kláštera začne údivem padat čelist. Alespoň našemu miništábu se to přihodilo. Nevýhodou řídce osídlených regionů je nedostatek pracovních příležitostí. Lidé proto odcházejí. Ve zdejších horách není o vylidněné vesnice nouze, bohužel. Vesnici Ondritsi, nedaleko řeckých hranic, zachránila německá komunita. Žijí tu v souladu s přírodou, pěstují i chovají vše, co potřebují. Jejich nakažlivý smích probudil ztichlé Ondritsi opět k životu, jak sami uvidíte. Němci se tu usadili nedávno, místo vybral jejich šaman. Údajně tady ze země sálá energie. Možná na tom něco bude, protože na jih Bulharska se kdysi, také prý za pozitivní energií, přistěhovala i slavná baba Vanga. Věštkyně, jejíž věhlas si nezadá s Nostradamem. Je zajímavé, že pár desítek metrů od domku, kde Vanga žila, vyvěrají termální prameny. Lidé sem chodí i v zimě. Věří, že jim zdejší voda pomáhá. Jde o takové „lázně nadivoko“. A ryze na balkánský způsob – bez kudrlinek, okázalostí, zato tu panuje příjemná atmosféře. Rádi natáčíme kulinářské dovednosti a tentokrát jsme měli opravdu štěstí. Zachytili jsme prozpěvující a výřečnou paní Ljubimku, když pekla domácí chléb, tradiční pečivo k snídani a mladé jehně – tedy pitu, banici a agněžko. No, může být něco bulharštějšího?

Přidáno: 22 Říj 2024
Pro stažení se přihlaste

Za rybáři na zamrzlou mořskou pláň, na ostrov Kihnu, kde po staletí vládnou ženy, a do kouřové sauny, která byla kdysi také udírnou.

Přidáno: 04 Dub 2023
Pro stažení se přihlaste

S Jiřím Bartoškou a Miroslavem Donutilem do nitra Sněžky, květinové Noemovy archy, za stavitelem roubenek a za lyžníky a jejich „termácení“ po boudách. Připravil R. Vašíček Krkonoše jsou naším nejvyšším a nejdrsnějším pohořím. Čtyřiapadesát vrcholů je vyšších než tisíc metrů a sníh tu leží i šest měsíců v roce. Všemu vévodí Sněžka a my jsme se nevydali jen na její vrchol, ale i do jejího nitra, z něhož se těžilo železo, měď a arzén, který využívaly jako čeřidlo zdejší sklárny. S botaničkou Petrou Šťastnou se vypravíme k Labské boudě, kde roste jeřáb sudetský, a poté navštívíme obdobu novodobé archy Noemovy na Špicberkách - zahradu ohrožených krkonošských druhů rostlin ve Vrchlabí. Ve Špindlerově Mlýně oslavíme příchod nového roku, v Rokytnici zažijeme Pašeráckej vejkend a potkáme se s Martinem Roubalem, který pokračuje v tradici budování roubených chalup.

Přidáno: 03 Bře 2022
Pro stažení se přihlaste

Na Jarmilinu skálu, do Psího kostela a za Černou madonou

Přidáno: 11 Bře 2022
Pro stažení se přihlaste

S Jiřím Bartoškou a Miroslavem Donutilem na rumunskou tancovačku, veselý hřbitov a za unikátními dřevěnými kostely... Jen málokde v Evropě ještě najdete kraj, kde by lidé poměrně běžně chodili v tradičním krojovém oblečení. V Maramureši tomu tak je. Starosvětskou atmosféru této rumunské župy dotvářejí dřevěné kostely, z nichž osm je zapsáno na seznamu kulturního dědictví UNESCO. I když kolem hlavního města Baia Mare funguje těžařský průmysl, jde převážně o zemědělskou oblast, kde také nefalšovaní bačové každý rok na jaře vyhánějí svá stohlavá stáda do maramurešských kopců. Děje se tak většinou v období kolem pravoslavných velikonočních oslav, které jsou v Maramureši vysoce autentickým zážitkem. Návratem do starých časů je i působivá jízda parní úzkokolejkou údolím horské řeky Vaser, která je pojmem i pro české vodáky.

Přidáno: 07 Srp 2024
Pro stažení se přihlaste

Skrz Pekelnou šíji na prohlídku historického města Jaš, mezi vinice u Cotnari za pomalým vinařem a do pohoří Cehlau za řádovými sestrami, které provozují cukrárnu

Přidáno: 30 Kvě 2023
Pro stažení se přihlaste

S Jiřím Bartoškou a Miroslavem Donutilem za chodci po bažinách, do útrob nejdéle sloužící ponorky světa a na ostrov, kde Estonci tráví víkendy... Na Estonsku je nejkrásnější nálada. Pro Čechy exotická. V období příchodu léta se slunce po západu schová jen pár stupňů za obzor a zemi ovládnou bílé noci. Rudé červánky obarví nebe, ale z borových lesů se plazí bílá mlha. Scenérie, která stojí za záběr. Mimochodem dá se natáčet i o půlnoci. Třeba oslava letního slunovratu. Estonci ho prožívají většinou pospolu. Tancují za doprovodu harmoniky a večer zapalují vatry. Hoří po celé zemi. Nejpopulárnější oslava je na ostrově Saaremaa. Tento největší z estonských ostrovů je oblíbenou víkendovou destinací po celý rok. Známý svými výbornými sýry, silným pivem a lázeňskými procedurami. Místní si dělají lázně doma, protože součástí skoro každého zdejšího stavení je sauna. V Estonsku je prý víc saun než lidí. Občas totiž mívají sauny dvě, finskou a parní. Malá země na severovýchodě Evropy je z pětiny pokrytá mokřady. Tyto tiché, melancholické, ale i zrádné kouty přírody bývají často cílem turistů. Nechodí po chodníčcích, ale vstoupí takříkajíc do bláta. Opravdoví milovníci přírody tráví v močálech i více dnů. Na okraji blat bývají suché přístřešky pro nocování. Tallinn je skromnou a příjemnou metropolí s čistým vzduchem. Mimochodem nejčistším ze všech evropských hlavních měst. Zaujme rozmanitostí architektonických stylů, protože v historii byl sedmkrát okupovaný a každý uzurpátor tu zanechal stopu v architektuře. Samozřejmě, na paneláky z časů Sovětů nikdo zvědavý není, ale gotické nebo pravoslavné kostely za prohlídku stojí. Ve městě si nelze nepovšimnout specializovaných obchodů s lihovinami. Místní podnikatelé těží z více či méně přísných prohibičních zákonů ve skandinávských zemích. Bujaré výlety na estonských plavidlech do Helsinek nebo Stockholmu jsou pověstné.

Přidáno: 22 Říj 2024
Pro stažení se přihlaste

Na hřbitovní slavnost, ochutnávku Drákulova nápoje, do špekové věže a vesničky, kde chalupaří princ Charles

Přidáno: 26 Kvě 2023
Pro stažení se přihlaste

Za vinaři, kteří si nekonkurují, a do útrob kdysi největší stavby v západní Evropě.

Přidáno: 12 Čvn 2023
Pro stažení se přihlaste

S Jiřím Bartoškou a Miroslavem Donutilem na útesy, kam chodíval Picasso snít, za živými katalánskými tradicemi a do jeskyně, která ukrývá poklady z úsvitu dějin lidstva... V tomto rozpáleném kraji začíná sběr hroznů z celé Francie nejdříve. Už v polovině srpna. Hrozny se totiž doslova koupaly ve sluneční lázni. Dokonce zde existuje místo, které se pyšní titulem nejslunnější místo Francie. Jde o vesnici Eus, která leží na jednom z pyrenejských svahů. Slunce tu svítí i neuvěřitelných 350 dnů v roce. Díky slunným dnům je kraj zajímavý také pro solárníky. Solární pec v Mont-Louis je přístupná veřejnosti. Člověk se tu cítí, jako v románu Julese Verna. V krajině pod východními Pyrenejemi se potkává francouzská kultura s katalánskou. Katalánci žertem říkají, že tady žijí na malém ostrůvku v zemi Asterixově. Možná i proto o sobě dávají tolik vědět. Všude vyvěšují své vlajky a často pořádají tancovačku ryze katalánského tance sardana. Lidé se při něm drží za ruce a tančí v kruhu, který symbolizuje rovnost a bratrství. Když protáhnou tělo, zasednou ke stolu. Většinou si objednají boles de picolat. Typické katalánské jídlo. Kulaté karbanátky ze dvou až tří druhu masa. Ovšem gastronomickou zvláštnosti i specialitou kraje jsou šneci na dřevěném uhlí.

Přidáno: 20 Srp 2024
Pro stažení se přihlaste

S Jiřím Bartoškou a Miroslavem Donutilem do srbského regionu na Šarganskou osmičku, za hladovými supy bělohlavými a do vesničky Emira Kusturici... Zlatiborský okres se nachází na západě Srbska a jméno dostal podle borovicových hájů, jejichž jehličí se ve slunci zlatavě leskne. Oblé kopečky střídají skaliska a malebný kraj si oblíbili především domácí turisté. Lákají je tam nízké ceny, čerstvý vzduch a také pověstný pršut, který se ve vesničce Mačkat vyrábí snad v každém domě. Trávu na zlatiborských pohořích spásají kravky a mlékárenská cisterna každé ráno objíždí farmáře a vykupuje čerstvě nadojené mléko. V domácnostech ho však zbývá stále dost pro výrobu lahodného sýra. Kraj si oblíbil slavný režisér Emir Kusturica, jenž se zde i usídlil a vybudoval dokonce vlastní vesnici. Působivou horskou železnici, jež vede jen kousek dále a překonává převýšení originálním způsobem, zvěčnil na stříbrném plátně.

Přidáno: 28 Srp 2024
Pro stažení se přihlaste