V prvním díle Daemonicy zjistíte, jestli andělé létají rychleji než dopravní letadla, zda mají démoni televizi, co se na nebi pokládá za ideální politické zřízení, kolik let za opicemi je peklo, jakou barvu má Lilithin nejoblíbenější pokoj, kam vede světlo na konci tunelu a jak nebezpečná je lidská nuda. Toto není kuchařka. Arnošt Hovězí je člověk a recept na jeho přípravu v této knize nenajdete. Pokud tedy nejste démon. Nebo kanibal. Nebo někdo, kdo prostě rád trochu experimentuje. V tom případě to ale také není kuchařka. Ostatně... tohle Hovězí jen tak někdo nestráví.

Přidáno: 04 Kvě 2021
Pro stažení se přihlaste

Výňatek z knihy: Útlý chlapec s dlouhými černými vlasy se mrštně proplétal mezi stoly. Roznesl připravené jídlo a pití a vyslechl si další objednávky. Pečlivě si je vryl do paměti, aby si na něho nikdo nestěžoval. Byl v tomto hostinci zaměstnán teprve několik hodin a nemohl si dovolit další vyhazov. Vtom ale jeden blahobytně vyhlížející kupec vstal a přikročil k němu. Hrubě ho otočil a nadzvedl mu vlasy. Chviličku beze slova zíral na dlouhé špičaté uši. Potom zlostně vybuchl: „Elf? Mého vína se dotkl elf?“ Rozlíceně smetl svou číši ze stolu a se znechuceným výrazem ve tváři opustil hostinec.

Přidáno: 04 Kvě 2021
Pro stažení se přihlaste

Výňatek z knihy: Trohlík se váhavě otočil. Brada mu spadla údivem až na propadlou hruď. Před ním stály dvě nejnádhernější ženy, jaké kdy viděl. První, černovláska s pichlavýma očima, byla vyšší a mohutnější a měla na sobě nepříliš dobře padnoucí mužskou zbroj a u pasu dlouhý meč. Druhá, přívětivá a něžná blondýnka, byla štíhlá jako víla a na sobě měla bílou, takřka průsvitnou řízu. Obě dvě nesly na čele zvláštní červená znaménka ve tvaru půlměsíce s hroty obrácenými vzhůru. Černovláska se ušklíbla: „Podívej, jak na nás zírá!“ Trohlík zrudl jako rak. „Nechtělas mu pomoci?“ připomněla světlovláska své společnici a pokárala ji pohledem. „Jistě. Ustup, chlapče.“ Trohlík poslechl a díval se, jak bojovnice bez obtíží a jen jednou rukou točí klikou. Za okamžik byla obě vědra plná. „Jsme nezdvořilé. Ještě jsme se nepředstavily,“ pronesla mezitím blondýnka. „Má sestra se jmenuje Niela a já jsem Tersa. Přišly jsme, abychom vás varovaly.“

Přidáno: 04 Kvě 2021
Pro stažení se přihlaste

Výňatek z knihy: Měsíční světlo pronikalo skrze husté koruny stromů jen s obtížemi. Černý les se utápěl ve zlověstném klidu. Sýček, sedící na větvi mohutného dubu, táhle zahoukal a stočil zrak dolů k takřka zarostlé pěšince. Procházela po ní nezvyklá dvojice; překrásná žena oděná jako šlechtična a rozložitý trpasličí válečník s mrzutým obličejem. Sýček rozepjal křídla a vzlétl. Plachtil nad mlčenlivě kráčejícími hosty lesa a nespouštěl je z očí. Narazil do stromu. Trpaslík Trp uskočil a podezřívavě zíral na tu podivnou věc, co mu spadla k nohám. Divně houkala. „Sakra!" zavrčel zlostně a rychle si uplivl před sebe, za sebe, vedle sebe i nad sebe. „Posel chmur cestu tvou zkříží, neštěstí strašlivé očekávej!" Otřel si hlavu. Potom se obrátil ke své společnici a ve svém rodném hrdelním jazyce pronesl: „Někdo zemře." Vysoká černovlasá krasavice si povzdychla: „Zase?" Její trpasličtina byla bezchybná. „Jo!" zařval Trp rozlíceně. „Pitomá sova!" Odkopnul zvolna se sbírajícího sýčka do tmy. „Už nám to stačilo, slyšíš? Popátý! Dej už s tím pokoj!"

Přidáno: 04 Kvě 2021
Pro stažení se přihlaste