Příběh z Tibetu: Přestože měl Lacho dobrý zrak a oči navyklé dívat se potmě, neviděl ani nejbližší skály. Ale Lacho se tmy nebál. Tak už je to na tom světě zařízeno: ve dne je světlo, v noci tma. Byl dokonce rád, že oblohu zakrývají mraky. Zdálo se mu, že ho chrání před hvězdami, které jsou očima bohů. A Lacho si přál, aby ho bohové neviděli. Alespoň prozatím, dokud je jeho hřích ještě čerstvý a dokud mu bohové mohou věnovat pozornost. Později už budou mít jiné starosti a zapomenou na malého Lacha i na jeho hřích. Někde v dálce zavyl šakal. Odpověděl mu druhý, potom třetí. Jejich vytí znělo hrozivě, jako by Lachovi předpovídalo těžký osud. Nahmatal tlustý klacek, který byl už dva dny a dvě noci jeho zbraní. Nebyla to zbraň nebezpečná šelmám potulujícím se po horách, ale dodávala chlapci odvahy a utvrzovala ho v přesvědčení, že není bezmocný a bezbranný.

Přidáno: 04 Kvě 2021
Pro stažení se přihlaste