Jezdec vyjel na mírné návrší, zastavil znaveného hnědáka a setřel si z čela pot. Letní slunce nemilosrdně prahlo a spalovalo pastviny v údolí. Několik drobných stád se páslo tu a tam, ponejvíce na břehu potoka či malé říčky, kterou ještě vedra nezbavila vody. Až na obzoru se kmitlo několik jezdců, pospíchajících za neznámým cílem. Všechno postřehl jezdec jediným pohledem a potom zamířil zrak k budovám ranče, stojícího uprostřed ohrad. Několik stromů chránilo sporým stínem obytný dům, na prvý pohled nový a pohodlně, ba, na poměry přepychově vystavěný. Na rozlehlé terase, osázené palmami a tropickým rostlinstvem, spatřil jezdec několik postav a ačkoliv nemohl rozeznat jejich podoby, přece výraz jeho obličeje ztvrdl jako kámen a v očích zasvitlo zlou nenávistí. „Kdyby věděli, že se vracíme, neseděli by tak klidně a necivěli Bohu do oken,“ promluvil na koně. „Vidíš, Kapitáne, jak se jim dobře vede? A my se ploužili a toulali dvanáct let po horoucích čertech. Tady jsme doma, rozumíš?“

Přidáno: 04 Kvě 2021
Pro stažení se přihlaste