Za tři měsíce byl Hubert, hrabě Anderbeck, poslední toho jména, uložen do rodinné hrobky. Na čtení závěti bylo pozváno hodně lidí. Většina přišla jen ze zvědavosti, o to víc byli překvapeni. Hrabě Hubert myslel na všechny. Přátelé nebo jejich děti, i nejvzdálenější příbuzní, bývalí zaměstnanci zámku – ti všichni zdědili každý po dvou tisících marek. Nebylo to mnoho, zvlášť když všichni předpokládali, že je hrabě multimilionář, ale dědictví je potěšilo. „Správu zámku převezme zvláštní společnost,“ stálo dále v závěti. To přijali mnozí s pokrčením ramen. Nač se vzrušovat? Nikdo nedoufal, že by se mohl stát dědicem Anderbecku. Všechno bylo podepsáno, předáno, lidé si spolu vyměnili pár bezvýznamných slov – a všichni na zámek zapomněli.
Přidáno: 18 Zář 2023
Pro stažení se přihlaste