Je to málem až k neuvěření, kolik se toho po zlatokopeckých táborech stačilo za těch pár let jejich existence namluvit o jídle. Že se tu ve chvílích odpočinku téměř bez přestání mluvilo o zlatě, o pití a o přítulných děvčatech z náleven, barů a saloonů tomu by se snad člověk ani příliš nepodivoval. Ale mluvit pořád dokola o jídle? Proč, proboha, tolik řečí o jídle? Takhle naivně a nezasvěceně se ale samozřejmě mohl a může ptát jedině ten, kdo v žádném zlatokopeckém táboře nikdy sám nepobýval, ani se nesetkal s kýmkoli jiným, kdo si tenhle nezapomenutelný zážitek vyzkoušel takříkajíc na vlastní kůži. Teprve potom by měl totiž dotyčný šanci pochopit, o co jde. A proč o to šlo tenkrát tolik, aby kvůli tomu stálo za to tak často a hlasitě vyzvánět jazykem o patro.

Přidáno: 04 Kvě 2021
Pro stažení se přihlaste