V noci nemohla Irena usnout. Slyšela, jak se loučí poslední hosté a myslela na Haralda. Ne, nemohla a ani nechtěla spát. Hodiny snění pro ni byly příliš krásné a vzácné, než aby je propásla. Když stála před zrcadlem a kartáčovala si vlasy, ptala se v duchu, jestli se mu líbí její plavé, lehce zvlněné vlasy, velké, trochu zasněné modré oči a jemná ústa. Lehce se dotkla žlutých sifonových šatů. Přinesly jí štěstí, největší štěstí na světě. „Takové štěstí už nezažiju,“ zněla jí v uších slova písničky a myslela na Něj. Jak je nádherné na něj myslet a vědět, že se zase brzy uvidí.
Přidáno: 24 Zář 2023
Pro stažení se přihlaste