Raphaella si unaveně opřela bradu o kolena a zívla. Gondola se pohupovala měkce jako kolébka, vlny tiše narážely na dřevo lodi i zdi domů, které lemovaly kanál. Kdyby nebyla taková zima, jistě by usnula. Seděla v gondole a zamyšleně naslouchala tichým tónům hudby, která se nesla městem. Jen o kousek dál, za prvním rohem, byl otcův okázalý palác, ale zde se jí nabízel zcela jiný pohled. Zatímco Canale di Marco e Todaro, kde stál Palazzo di Fiorezza, se pyšnil překrásnými udržovanými domy s honosnými vchody, zde, v odlehlé uličce o padesát metrů dál, byl všude patrný úpadek. Zdi domů i mosty, nahlodané vodou a zubem času, marně čekaly na opravu, kdysi bohatě zdobená průčelí dávno ztratila někdejší lesk. Dveře vedoucí k vodě kdosi zatloukl prkny a důkladnými hřeby a už celou věčnost je nikdo neotevřel. Ale přesto i dnes vyzařovaly ze zchátralých zdí důstojnost a půvab, jejichž kouzlu Raphaella vždy znovu propadla. Jako už tolikrát si představovala jiné Benátky, Benátky z přelomu století, nádherné a vznešené. Urozené dámy ve skvostných šatech, elegantní kavalíry, společenský život, jaký dnes bylo možno okusit již jen o karnevalu…

Přidáno: 26 Úno 2024
Pro stažení se přihlaste

Teprve, když slunce nakonec nadobro zapadlo, odpoutali se Francesco a Kristina s těžkým srdcem od krás kouzelného města. „Musíme domů, ať se nám chce nebo ne,“ pravil Francesco lítostivě. „Anebo vám mám ukázat ještě střed města?“ „Och, vůbec bych nebyla proti. Jenom se bojím, že by to pak bylo zítra s prací časově dost napjaté,“ vzdychla, a začalo ji hrýzt špatné svědomí. Kdyby strávili ve Florencii ještě večer, dostali by se do časové tísně, to věděli oba. „Budeme zkrátka pracovat trochu rychleji, a až všechno vyřídíme, ještě se jednou po Florencii porozhlédneme!“ navrhl Francesco nakonec. Kristina zrůžověla radostí. Chce jí věnovat ještě další čas, chce ji provést městem! „To bude hrozně milé! Dóm bych si v každém případě ráda prohlédla důkladněji.“

Přidáno: 26 Úno 2024
Pro stažení se přihlaste