Děj se odehrává na přelomu 60. a 70. let minulého století, tedy v období, které následovalo krátce po sovětské invazi a přecházelo do tzv. normalizace. Hlavní postavou je vysokoškolský student Miki. Příběh začíná v létě na malém městě Kanici, ve kterém bydlel a stejně jako většina studentů v té době, také i on si musel o prázdninách zajistit brigádu. Pracoval v mís­tní továrně, kde se zároveň připravoval na svoji budoucí profesi. Tam ho zaujala mladá úřednice. Protože se mu u žen dosud příliš nedařilo, neodhodlal se k to­mu, aby se s ní pokusil spřátelit. K jejich vzájemnému seznámení přispěla vlastně jen pouhá náhoda, nicméně Miki se nyní snažil situaci využít. Zakrátko se skutečně mezi ním a Andulkou, jak se ta dívka jmenovala, počal vytvářet vřelý vztah a vše nasvědčovalo tomu, že by vztah mohl být víc, než jen přátelský. Těsně před koncem prázdnin odjela Andulka na několik dní ke svýmrodičům, žijícím ve městě, vzdáleném přes sto kilometrů. Miki, kterému již velmi chyběla, se rozhodl ji překvapit a v neděli se za ní s au­tem vypravil s tím, že ji odveze domů. Po absolvování dlouhé cesty našel městečko i domek, ve kterém její rodiče bydleli. Tam se s ní také setkal; při tom však zjistil, že Andulka je ve skutečnosti rozvedená, navíc s malým dítětem, dcerou Barborkou. Tehdy se rozhodl vztah ukončit. Hlavním důvodem náhlého rozhodnutí byly nejen jeho dřívější neúspěchy u žen, či obavy z An­dul­činých „sexuálních zkušeností", ale především strach z reakce rodičů. Andulku i s malou Barborkou ještě odvezl domů, tam se s ní ale jen spěšně rozloučil a se smíšenými pocity odešel. V tu chvíli totiž bezpečně věděl, že o něj Andulka skutečně stojí. Další období pro něho bylo velmi těžké. Ještě se nedokázal smířit s náhlým rozchodem, když mu vážně onemocněla matka a během krátké doby své nemoci podlehla. On sám byl, na základě udání, pro údajné politické aktivity v roce 1968 vyloučen ze školy. A jak to nakonec dopadlo…? Kniha je určena všem, které nějakým způsobem poznamenala normalizace, ale přesto zůstali, aspoň ve skrytu duše, optimisty. A také těm, kteří tu dobu neprožili, nebo si ji již nedovedou vybavit, ale přesto si nemyslí, že by se na ni mělo jen tak zapomenout.

Přidáno: 04 Kvě 2021
Pro stažení se přihlaste

Již při psaní povídky (novely) Hora Zeleného přízraku jsem uvažoval, pokusit se někdy v budoucnu o její volné pokračování. Hlavní hrdinové - ...náctiletí kluci - dospějí, stanou se z nich otcové rodin a problémy, s nimiž se začnou potýkat, budou zcela jiné, než ty klukovské, na něž jen občas zavzpomínají s pocitem určité nostalgie. Jestliže jsem příhody Jury Tyliška a jeho kamarádů tehdy situoval do poloviny šedesátých let dvacátého století, bylo jen logické, že velkou část jejich dalšího života musí nutně ovlivnit normalizace. Děj jsem umístil do poloviny let osmdesátých, do doby, kdy se o nadějně vyhlížejících šedesátých letech ještě stále nesmělo příliš hovořit, na druhé straně však již bylo cítit, že se, byť jen pozvolna, věci začínají znovu dávat do pohybu. Na pozadí doby se odvíjejí i osudy jednotlivých postav s jejich vlastnostmi, charaktery, ale i slabostmi. Ani dávná nevraživost mezi některými neskončila, má jen poněkud odlišnou podobu a s ohledem na období, do něhož je děj zasazen, i mnohem nebezpečnější.

Přidáno: 04 Kvě 2021
Pro stažení se přihlaste