Patnácté vydání známého románu ze života spořádané pražské rodiny. Dnes se už jaksi vytrácí původní záměr autorův zesměšnit a stává se z toho humor, jako když vyšije. Nakonec Kondelíci žijí dosud, Vejvarů asi ubylo, ale Kondelíci nescházejí.

Přidáno: 04 Kvě 2021
Pro stažení se přihlaste

Ukázka z knihy: Těšívám se pokaždé na 21. června jako dítě. Máme nejdelší den a svatého Aloisa k tomu – svátek našeho přednosty. Toho dne se ve starém brundibáru ozve taky něco lidského – dost málo na celý rok. Ráno gratulujeme. Všichni otroci jeden po druhém, podle karakteru. Nejdřív oficiál, potom kancelísta, potom já, konečně sluha Vocápek. Vlastně je Vocápek větším pánem než já, protože je pod dekretem a doslouží se pense, kdežto mě mohou vylejt každé čtyry neděle, než mě vezmou definitivně do statusu. Ale starý sám jednou v neočekávaném záchvatu humánnosti uznal, že patřím nad sluhu, a tak chodívám s přáním před Vocápkem.

Přidáno: 04 Kvě 2021
Pro stažení se přihlaste

Ukázka z knihy: Notýsku, notýsku, měl jsi dlouhý odpočinek! Skoro se mi zdá, jako bys na mne žehravě pohlížel a prázdné tvoje stránky jako by tou žehravostí žloutly. Zdá se mi, že ti rozumím. Je to zvědavost, viď že, jak se mně dále dařilo? Byls mým důvěrníkem od samých počátků mého milostného románku, byl s téměř svědkem nového štěstí mého; vždyť jsem tě nosíval na prsou na svých cestách za drahou Viktorou. Na tvých stránkách vyrůstala píseň lásky mé, trpělivě a dílně jsi přijímal všechny mé stesky a tužby, obavy i naděje, a o všem, co jsem ti svěřil, za-chovával jsi vzácné mlčení.

Přidáno: 04 Kvě 2021
Pro stažení se přihlaste