Patnáct vyprávění o životě světců se týká sv. Václava, sv. Ludmily, sv. Vojtěcha, sv. Prokopa, dvojice sv. Cyrila a Metoděje a tzv. Pěti bratří. Legendy pocházejí z 10. a 11. století a jsou pořadatelem svazku předkládány nikoliv jako historická svědectví, nýbrž jako soubor starých literárních děl, v nichž několikeré variace na stejné téma způsobují pokaždé samostatný umělecký zážitek. Toto měřítko, jemuž byl výběr zcela podřízen, má ukázat, čím žila tehdejší česká literární kultura, a proto jsou zde legendy nejen domácího, ale i cizího původu.