Zlaté sluneční paprsky šikmo dopadaly přes ohradu vězeňského dvora a na jeho kamennou dlažbu kreslily vzorec železných vrat a jejich vysokého oblouku. Dva muži vycházeli z chodby, temnicí se za vraty a zvuk jejich kročejů se dutě rozléhal na dlážděném dvoře. Vzorec na kamenech zakolísal, když obě postavy vstoupily do jeho obvodu a kreslil žlutavé pruhy na jejich temných oblecích. Mohutná vrata se zvolna dala do pohybu, následována stínovým vzorcem, takže mladší muž již nebyl poznamenán žlutými pruhy, nýbrž stál vzpřímen v jasném slunečním světle přímo pod obloukem. Zastavili se tam a pohlédli si do očí. Starší muž vztáhl ruku. „Mnoho štěstí, Lane,“ řekl. „Jste mlád a máte život před sebou. Nedopusťte, aby byl zničen právě uplynulými lety. Je to dluh, jenž byl zaplacen. Zapomeňte na ně! Začněte znovu – a kráčejte přímo!“ „Děkuji, Wardene,“ řekl mladý muž. Vztáhl rovněž paži, a když si stiskli ruce, prokreslil se sluneční vzorec na jejich rukávy. „Ano, moje část dluhu je splacena,“ řekl a v jeho hlase se ozval náznak hněvu. „Ne, Lane. Neodcházejte takto. Nezatvrzujte se a nezahořkněte; neztrpčujte si život! Jinak byste se sem vrátil a to si nepřeji! Zapomeňte na vše a začněte znovu. Mám vás rád, hochu! Pozoroval jsem vás zde a mám za to, že je ve vás dobré jádro. Nepromarněte je na pomstu nebo na cokoliv podobného.“ „Jsou však věci, pane Wardene, na které není možno zapomenout!“ Mladý muž lehce pohnul rameny a tvrdost mu vymizela z tváře. „Neobávejte se. Sem se už nevrátím. Děkuji vám za vše, co jste pro mne učinil: za zkrácení trestu a za vše ostatní. Byl jste ke mně opravdu laskav.“ „Zasloužil jste si to. S Bohem, Lane. A – mnoho štěstí!“ A tak Bradford Lane vykročil z obvodu vězeňských zdí a železná vrata zapadajíce za ním, znovu prokreslila stínový vzorec na dlažbu dvora. Při zvuku zapadajících vrat se Lane zachvěl. Právě před pěti lety také slyšel tento kovový zvuk a pak po celých pět let zvuk zapadajících dveří své cely, jenž se denně opakoval.

Přidáno: 04 Kvě 2021
Pro stažení se přihlaste