Zlatovlasá dívka usedla na balvan a zadívala se do dálky. Dole u jejích nohou šuměl oceán. Mohutné vlny rozbíjely se o ostré hřbety pobřežních skal. Za nimi vypínala se kolmo obrovská stěna horského pásma. Krásná dívka si vzdychla. Toužebný pohled jejích violkových očí bloudil po nesmírné vodní hladině, pátraje po něčem, trpělivě a vytrvale. Avšak nadarmo oči bloudily a těkaly. Ani nepatrný dým neukázal se na obzoru. Zlatovlasá dívka zachvěla se teď silně. Proč? Kromě šumu větru, kromě stálého hovoru oceánu, zachytila jakýsi podezřelý šelest. Kdosi blížil se k ní odzadu, prodíral se hustými, nízkými křovinami, již nedaleko za ní. Citlivé ucho rozeznalo teď úplně šelest listí, větrem zmítaných, od šelestu, jaký způsobil plížící se k ní člověk, nebo velké zvíře.

Přidáno: 04 Kvě 2021
Pro stažení se přihlaste

Mezi arabskými dělníky zavládla neslýchaná panika. Dokonce ani Walter Stevenson, inženýr řídící práci, nemohl je pohnouti k návratu do práce. Stáli ve velmi slušné vzdálenosti od vykopávek punských hrobů a hlasitě naříkali, že duchové zřejmě se hněvají, poněvadž prastaré hroby jsou rozkopávány. Což mnohokráte neprojevili svou nespokojenost? Což neslyšeli všichni tajemné rachocení pod zemí? Což nezmizely několikráte za polední přestávky nevysvětleným způsobem všechny motyky, špičáky, lopaty? Nebo dnes ta kostra! Když pan inženýr odejel tramvají do Tunisu, kopali v označeném místě a odkryli zpola rozpadlý sarkofág a v něm kostru. Rozhodli se, že se ničeho nedotknou, dokud se inženýr nevrátí, a vyšli nahoru, aby si odpočinuli. (Tomu Stevenson rád uvěřil, neboť věděl, že Arabové milují časté a přitom dlouhé odpočinky v pracovní době…) Leželi tedy ve stínu palem snad hodinu, snad dvě a jakmile zpozorovali, že se Angličan vrací, zvedli se a sešli opět dolů… Tam ke svému strašnému ohromení spatřili, že kostra opustila sarkofág a že sedí opřena o kameny. Dva dělníci zřetelně viděli, jak pohybovala čelistmi, jak hrozila hnátem…

Přidáno: 04 Kvě 2021
Pro stažení se přihlaste