Utkvěl zrakem na podivných stavbách zřejmě mezinárodního slohu, jimiž se vyznačovalo město Honolulu, a zašeptal sám k sobě: „Tedy konečně jsem tady – pozdě, ale přece. Uvidíme, co se dá dělati.“ Hodil svůj měkký klobouk z panamské slámy na postel hotelového pokoje a rozhlédl se kolem. Vtom zazněl ostrý zvuk zvonku telefonního přístroje, stojícího na malém stolku. Obočí Američanovo povytáhlo se údivem, když bral sluchátko do ruky. Kdo mne to volá, u čerta, vždyť jsem sotva přijel, pomyslil si. „Haló?“ zavolal tázavě do telefonu. „Je tam pan Howard Nevins?“ zeptal se lahodný ženský hlas na druhém konci aparátu. Příjemný, melodický, ale při tom věcný a energický hlas vzbudil zvědavost Nevinsovu. „Ano, zde Nevins, čím vám mohu posloužiti?“ „Ani ne tak mně jako sám sobě máte posloužiti,“ zněla trochu záhadná odpověď. „Nemyslím, Mr. Nevinsi, že se vám na Havaji bude líbiti.“ „Chcete opravdu mluviti se mnou? Nejedná se o omyl?“ otázal se Nevins rozpačitě a přitom mimoděk stiskl sluchátko pevněji. Do ucha zazněl mu hluboký smích. „Ne, nejedná se o omyl, pane – máme dobré informace.“ Nevins se zamračil. „Kdo je tam, prosím?“ tázal se úsečně. „Na tom nezáleží,“ opáčil hlas. „Chci vás ušetřiti zbytečných nepříjemností Mr. Nevinsi, buďte moudrý a uposlechněte mé rady – vraťte se opět na palubu Maloly… je zcela jisto, že se vám na Havaji nebude líbiti.“

Přidáno: 04 Kvě 2021
Pro stažení se přihlaste