Anotace:
Byly jsme venku sotva půl dne, když nám zkřížil cestu přední okraj vlny po výbuchu Krabí supernovy. Já bych si toho vůbec nevšimla, ale Hypatiá, můj lodní mozek, je naprogramovaná tak, aby registrovala věci, které by mě mohly zajímat. Zeptala se, jestli to chci vidět, a já jsem kývla.
Explozi hvězdy už jsem samozřejmě dvakrát nebo třikrát viděla na simulacích, jenže jako lidská bytost z masa a krve dávám přednost realitě před simulacemi - tedy většinou. Hypatiá rozsvítila obrazovku Heechee, ale tam se objevilo jenom takové to šedé zrnění, typické pro Heechee. Hypatiá ho umí rozluštit, já ne, a tak hned změnila fázi, aby záběry dávaly smysl i pro mě.
Uviděla jsem skupinu hvězd. Z mého pohledu vypadaly stejně jako všechny ostatní hvězdy na obloze. Je to má chyba, že se v nich nevyznám, ale pro mě je zkrátka hvězda jako hvězda, dokud se k ní nedostanu tak blízko, že ji vidím jako slunce. Takže jsem se Hypatie musela zeptat: „Která to je?“
Hypatiá řekla: „Tu zatím nemůžeš vidět. Nemám tady vybavení, abych to mohla víc zvětšit. Ale dávej pozor. Za chvilku ji uvidíš. Za malou chvilku. Teď. Tady ji máš.“
Tohle už řekla úplně zbytečně. Už jsem to viděla sama. Ze tmy se najednou vynořil světelný bod. Byl pořád větší a jasnější, až zastínil všechny hvězdy kolem sebe. Musela jsem přimhouřit oči. „Jde to pěkně rychle,“ řekla jsem.
„Ve skutečnosti to zas tak rychle nejde, Kláro. Relativní vektorová rychlost našeho letu k té hvězdě je mnohonásobně vyšší než rychlost světla, a to věci velmi urychluje. Víš přece, že už jsme narazily na přední okraj vlny po výbuchu. Vidíme to celé v obráceném časovém sledu. Brzy bude po všem.“
A brzy opravdu bylo po všem. Hvězda se smrštila a pohasla stejně prudce, jako se objevila. Zapadla v davu ostatních hvězd tak dokonale, že jsem ji už zase nebyla schopná najít. Okolní planety byly ještě na svých místech a jejich obyvatelé, pokud nějací existovali, se zatím ještě neměnili v plazma.
Přidáno: 04 Kvě 2021
Pro stažení se přihlaste