Rozinka mohla na perníkovém srdci oči nechat. Takové nedostalo žádné děvče z vesnice. Ale o beranici Matěj mluvit neměl. To se hned našpulila a neřekla ani slovo. Zato Matěj mluvil a drmolil, chtěl dělat dobře a dělal si zle. „A představ si,“ rozkládal, „o tobě ten perníkář vyprávěl, jako by tě znal. Jaká jsi slaďounká i štiplavá, hlaďounká i pichlavá…“ Pak opřel perníkové srdce o plot a konečně viděl, jak se Rozinka tváří. A Rozinka se tvářila rozdurděně. „Tobě se nelíbí?“ vylekal se Matěj. „Tak abys věděl, nelíbí! Je připálené a usmolené. A ty, kdybys mě měl doopravdy rád, tak by sis podrážky uchodil a šel bys třeba na kraj světa a třeba až do Obří Lhoty. A nepřinesl bys mi první srdce z první návsi od prvního usmoleného perníkáře – a ještě k tomu výměnou za beranici, kterou jsem ti já na jarmarku vybrala!“

Přidáno: 29 Pro 2024
Pro stažení se přihlaste

V době, kdy každá ves měla svého krále a každý král své království, věděl každý, jak se ke králi chovat. Čím větší království, tím větší král a čím menší království, tím menší král. To tehdy platilo jako zákon. Jeho Veličenstvo Oskar měřil půldruhého metru, tedy pouhých sto padesát centimetrů, ale každý centimetr měl pravou královskou ražbu. V zájmu pravdy je ovšem třeba říci, že Oskara jeho malý vzrůst mrzel a nahrazoval jej domýšlivostí. Záviděl každý centimetr výšky všem králům v okolí, a nejvíc ze všech svému nejbližšímu sousedovi Cyrilovi. Zato Oskarova královská manželka mohla trhat v zahradě hrušky bez žebříku. Jmenovala se Klotylda a nejraději chodila v zástěře, protože obden pekla buchty, a když právě nepekla, tak vařila do těch buchet povidla, a když právě nevařila povidla, tak určitě něco pletla. Jako teď. Vešla do královské ložnice a pletla šálu.

Přidáno: 29 Pro 2024
Pro stažení se přihlaste

Rytíř Kornelius z hradu Kudla měl v podhradí myši, na hradě síň, v síni krb a v hradní věži obraz. Na obraze byla dívka s černými vlasy a s pletí bílou jako květ jabloně a s očima modrýma jako moře. Ale na dně těch očí byl smutek tak hluboký, jak hluboké je moře v místech, kde lovci nacházejí perly. Kornelius koupil obraz od kupce, kterému se jazyk pletl všemi řečmi světa. Kupec nejdřív nechtěl prodat, a když konečně prodal, nechtěl za obraz peníze. Kdyby náš rytíř té kupcově hatmatilce rozuměl, třeba by ani obraz nechtěl. Vždyť kupec vyprávěl, že kdo se do obrazu zakouká, ztratí klid.

Přidáno: 29 Pro 2024
Pro stažení se přihlaste