"Je to jen taková malá večeře." "Uh-huh." Zvedajíc se ze židle, Greg Hewitt si strčil telefonní sluchátko do úžlabiny mezi ramenem a krkem, přidržoval je bradou, a začal poklízet psací stůl v rámci přípravy na odchod z ordinace. Anninu hlasu začal dominovat loudivý tón, což bylo špatné znamení. Vždycky. V duchu si povzdechl, nad brebentěním své sestry jenom bezmocně kroutil hlavou. S kadencí, za kterou by se nemusel stydět ani kulomet, mu detailně líčila, co naplánovala k jídlu a… a tak dál. No a všechna ta urputná snaha ho měla přesvědčit, aby přišel.

Přidáno: 04 Kvě 2021
Pro stažení se přihlaste

Pudge mžoural do dalekohledu své pušky. Ne jen tak ledajaké pušky. Tac Ops Tango 51, maximálně přesná taktická puška. Váží 10,8 liber, měří 44,3 palců, garantovaná přesnost 0.25 MOA. Má poloviční bobří ocas… Přestal v duchu citovat parametry z výrobního katalogu Tac Ops a zkoumavě se zadíval na zbraň. Neměl ponětí, co přesně ten bobří ocas je. Při čtení to znělo skoro sexy. Poloviční bobří ocas. Bobří ocas.

Přidáno: 04 Kvě 2021
Pro stažení se přihlaste

Vážený pane Argeneau, doufám, že se tento list bez nehody dostal až k Vám, a dny sváteční se vydařily k Vaší plné spokojenosti. Je to můj druhý pokus navázat s Vámi kontakt. Poprvé jsem Vám psala těsně před Vánocemi. Není pochyb o tom, že se dopis ztratil v záplavě dárků a přání. Spojila bych se s Vámi telefonicky; bohužel, kontaktní informace, které máme k dispozici, neobsahují číslo Vašeho telefonu, a zjevně není uvedeno ani v telefonním seznamu.

Přidáno: 04 Kvě 2021
Pro stažení se přihlaste

Bastien pobaveně sledoval, jak Kate C. Leeverová nabírá na vidličku Poulet au Citron, které si poručila, a nese ji k ústům jeho bratra Lucerna. A ještě mnohem víc ho pobavilo, když bratr poslušně otevřel pusu, vzal si sousto kuřete na citronech, zamumlal díky, pokousal je a spolknul. Nikdy v životě neviděl, aby Lucern jídlo jen nepředstíral. Když se narodil, bratra – tehdy plus mínus dvousetletého – unavovala dokonce už i strava hodná jazýčku labužníka. Chuť jídla začínala ztrácet na půvabu zhruba po stovce roků, během nichž jste si mohli dopřávat, co hrdlo ráčí. Nyní – oslava jeho čtyřstých narozenin byla pouhou vzpomínkou – už také on sám jedení nepovažoval za nic víc, než otravnou povinnost, ke které se musel čas od času chtě nechtě uchýlit na schůzích správní rady nebo při slavnostních příležitostech, aby zabránil odhalení své pravé podstaty.

Přidáno: 04 Kvě 2021
Pro stažení se přihlaste

“Vincente? Jsi tam? Jestli ano, zvedni to.” Vincent Argeneau silou vůle zvedl jedno oční víčko a rozhlédl se po temné místnosti. Kancelář u něj doma, podařilo se mu rozeznat obrys psacího stolu. Dveřmi pootevřenými na chodbu dovnitř pronikal úzký proužek světla. Usnul v pracovně na gauči. “Vincente?” “Co je?” Mátožně se posadil, ještě napůl spal, pohledem zapátral po někom, komu by mohl patřit ten hlas. Nakonec mu došlo, že vychází ze záznamníku na stole. Zatřepal hlavou, vyškrabal se na nohy a vrávoral na druhou stranu místnosti. Chopil se bezdrátového telefonu, zhroutil se na židli a zavrčel: “Bastiene?” “Vincente? Promiň, že tě budím, bratranče. Čekal jsem, jak nejdéle to šlo.”

Přidáno: 04 Kvě 2021
Pro stažení se přihlaste

Leigh byla jen půl druhého bloku od domova, když si všimla kroků, které dělaly ozvěnu klapání jejích podpatků. Nejdřív si s tím nelámala hlavu. Tohle je Kansas. Tady se nikdy nic nestávalo, obzvlášť v pět ráno. Dokonce i Dorotka a Toto si museli stopnout tornádo a odfičet za dobrodružstvím jinam. No ano, tohle je Kansas City, ne nějaký zapadákov. Ve městě existuje kriminalita. Je pět ráno a ona je samotná žena, kráčející temnou ulicí, která – ačkoli šlo o obytnou čtvrť plnou starých rodinných domů – byla jen pár bloků od centra města, kde se s oblibou scházeli bezdomovci a narkomani. Mrazivé chvění jí šplhalo vzhůru páteří, protože si uvědomila, že kroky za ní zrychlily a blíží se. Kráčela stejnou cestou nastokrát, za posledních pět let, a ani jednou se necítila nesvá... a nelíbilo se jí, že teď ano. V duchu si nakázala zůstat v klidu, pokoušela se vybavit si, co se naučila v kurzech sebeobrany, ale, jak jinak, teď když ho nejvíc potřebovala, mozek si vzal volno.

Přidáno: 04 Kvě 2021
Pro stažení se přihlaste

Ten pištivý vřískot Elvi probudil. Pronikavý a plný hrůzy. Vytrhl ji ze spaní a tak se pohnula dřív, než vůbec byla pořádně vzhůru. Začala se bleskem zvedat... zaklela a dopadla zase na záda, protože hlavou bouchla do dřevěného víka rakve. Úpěla bolestí, která jí vibrovala lebkou. Před očima jí křepčily hvězdičky, raději je pevně zavřela a přitiskla si dlaň na čelo. Praštila se vážně parádně a ráda by si oběma rukama sevřela hlavu a chvíli se v mukách převalovala sem a tam, jenže to rakev nedovolila. A pak jí druhý vyděšený výkřik připomněl, proč je vlastně vzhůru.

Přidáno: 04 Kvě 2021
Pro stažení se přihlaste

“Poletíš jedním z firemních letadel. Mělo by být připravené a čekat na tebe, až se dostaneme na letiště.” Thomas Argeneau přikývl, ale jeho pozornost patřila šatstvu, které v šatně strhával z ramínek a cpal do ruksaku. Etienne ho chvíli pozoroval a pak vyhrkl: “Proč máma nezavolá?” Dobrá otázka, ale Thomas na ni neznal odpověď. Zaksichtil se a potřásl hlavou. Celá tahle situace byla k vzteku. Po sedmi stech letech, které strávila jako žena v domácnosti, se Marguerite Argeneau rozhodla zahájit kariéru. Jenomže do řad pracujících nehodlala vplout jenom tak, nevybrala si práci sekretářky ani žádnou jinou všední profesi. Místo toho se rozhodla stát dalším Samem Spade nebo, v tomto případě, spíš Samanthou Spade. Žena, která až dosud zřídkakdy vytáhla paty z domu, přijala práci soukromého detektiva a odletěla do Evropy pátrat po matce pět set let starého upíra.

Přidáno: 04 Kvě 2021
Pro stažení se přihlaste

Marguerite si nebyla jistá, co ji probudilo. Snad nějaký zvuk nebo na moment zacloněný proužek světla z koupelny, nebo to možná byl prostý instinkt přežití, který ji vyburcoval ze spaní. Ať už to způsobilo cokoli, byla ve střehu a napjatá, když rozlepila oči a spatřila nad sebou tmavou siluetu. Někdo stál vedle postele, rýsoval se jako smrt. Myšlenka se jí v mozku stěží zrodila, když temná postava zvedla cosi nad hlavu. Oběma rukama. Znala ten pohyb z mládí, kdy obouruční meče a zbraně tohoto rázu ještě bývaly na denním pořádku. Zareagovala instinktivně, pohotově se odkulila stranou, právě když útočníkovy ruce ťaly.

Přidáno: 04 Kvě 2021
Pro stažení se přihlaste

Tanya vyšla do noci, okamžitě ji objal teplý letní vzduch. Bylo chladněji, než přes den, ale i tak horko, ve srovnání s klimatizovanou kavárnou. Nadechla se dusna a vykročila po chodníku, očima rejdila po téměř prázdném parkovišti. Zaregistrovala dodávku, která nyní parkovala vedle jejího náklaďáku, jediného vozidla, když tady stavěla na kafé pauzu po dlouhé štrece. Také byla jediným hostem kavárny, dokud před pár minutami nevešel majitel tamté dodávky. Jeho příchod byl důvodem, proč odešla. Muž byl vysoký, štíhlý a tmavovlasý, ale něco na jeho bledé tváři a hladovém pohledu, kterým ji sledoval, v ní vzbudilo pocit, že si dala dostatečně dlouhou přestávku. Skoro už dorazila ke dveřím šoféra svého kamionu, když zaslechla skřípání štěrku, otočila hlavu. Poznala muže z kavárny a rázem se měla na pozoru. Tmavé vlasy a šaty splývaly s okolní nocí, ale bledou tvář a stříbrné oči nešlo přehlédnout. “Chci vám něco ukázat v mé dodávce,” oznámil, zatímco zkracoval už tak dost krátkou vzdálenost mezi nimi.

Přidáno: 04 Kvě 2021
Pro stažení se přihlaste

Další pokračování upírské ságy. Při otázce Garretta Mortimera vzhlédl Decker Argeneau Pimms od velmi nudného pozorování, jak točí palci mlýnek. Zadíval se na světlovlasého vykonavatele, nechal ho dvakrát přejít tam a zase zpátky, než odtušil: "Určitě budou brzy hotoví." Když Mortimer jenom zavrčel a pokračoval v chození, Decker si opřel hlavu o zadní opěradlo tmavého koženého gauče a zavřel oči. Atmosféra v místnosti houstla úzkostí a on by moc rád odešel. Bohužel to byla jeho chata. Také to měla být jeho dovolená, ta však vzala za své jediným telefonátem. Třetí den volna mu Lucian, jeho strýc, ale navíc, což bylo důležitější, vůdce nesmrtelných vykonavatelů a jeho šéf, zavolal novinu. V této oblasti prý byl opakovaně hlášen výskyt smrtelníků se stopami kousnutí. Dva vykonavatelé Rady už jsou na cestě na sever s úkolem vypátrat pachatele. Jestli prý mohou bydlet u něho? Pomůže jim při pátrání? A on, jako nějaký idiot, odpověděl ano.

Přidáno: 04 Kvě 2021
Pro stažení se přihlaste

Nicholas došel až na kraj lesíka a tiše zaklel. Musel toho lotra nějak minout, musel projít přímo kolem něho. Otočil se a podíval se zpátky, odkud přišel, ale byl si jist, že ho v žádném případě minout nemohl. Les lemující silnici byl jenom deset stop hluboký a procházel jím pomalu, při chůzi očima propátrával stromy. Nemohl ho minout, jenomže to byla jediná věc, která dávala smysl. Vylovil z kapsy přijímač signálu a mrkl na display. Blikající bod, psancův vůz, byl stále na tomtéž místě jako prve. Ten chlap se nevrátil a neodjel. Šupl zařízení nazpět do kapsy, obrátil se a zadíval se na příjezdovou cestu před sebou.

Přidáno: 04 Kvě 2021
Pro stažení se přihlaste

“Jdeš pozdě.” Armand Argeneau se jen ušklíbl a vmezeřil se na protější lavici momentálně jediného obsazeného restauračního boxu. Nijak ho nepřekvapilo Lucianovo zavrčení místo pozdravu. Ahoj, jak se máš? by sice uvítal, ale nebyl včerejší. Od tohoto mírně řečeno postaršího nesmrtelného nic tak zdvořilého nečekal. Lucian rozhodně nebyl pověstný svojí vřelostí a šarmem. “Než jsem mohl odejít, měl jsem na farmě ještě něco na práci,” klidně opáčil Armand. Bez zájmu se podíval na talíř s rostbífem. Pak se rozhlédl po tiché jídelně. Už minula devátá. Za chvíli tady zavírali a oni byli jedinými zákazníky. Dokonce nezahlédl ani servírku. Předpokládal, že je vzadu a pomáhá uklízet.

Přidáno: 04 Kvě 2021
Pro stažení se přihlaste

Zrovna, když se Tiny chystal zaklepat na dveře, ozval se zevnitř vřískot. Na nic nečekal, pustil sáčky s krví a vrazil do místnosti. Udělal pár kroků a bleskově obhlédl situaci, nakonec se však zmateně zastavil. Očekával, že tam najde jednoho nebo i víc Leoniových bez-tesáků, co se vkradli do kostela a teď někoho napadli. Nebo přinejmenším myšku, která někoho polekala, ale chyba lávky. Komnata byla plná žen, povětšinou v bílém, a všechny na něj hleděly vykulenýma očima, ve kterých se odráželo překvapení. “Tiny?” Oslovení, doprovázené šustěním hedvábí, ho přimělo otočit hlavu. Spatřil, jak se z hroznu žen po jeho pravici vyloupla Marguerite Argeneau. Dobře věděl, že mu při pohledu na matriarchu rodu Argeneau lezou oči z důlků a klesá čelist. Na sobě měla dlouhou róbu s hlubokým dekoltem, vosím pasem a bohatou sukní, která díky naškrobenému tylu vespod, odstávala od nohou a držela zvonový tvar. Byly to po všech stránkách nádherné tradiční svatební šaty... tedy až na tu barvu. Sytá krvavě rudá s černým lemováním propůjčovala Marguerite vzhled královny obklopené fraucimorem oděným do bílých a pastelových toalet.

Přidáno: 04 Kvě 2021
Pro stažení se přihlaste

Cale právě zvedal ruku, aby zaklepal, když vtom se dveře samy otevřely. Vykoukl z nich vysoký chlapík s krátkými tmavými vlasy a telefonem u ucha. “Cale Valens?” “Ano,” přisvědčil. Věděl, že stráž u přední brány zavolala do domu a na jeho příjezd upozornila předem. “Pojďte dál.” Muž ustoupil, aby mu uvolnil cestu. Stiskl tlačítko ukončující hovor, načež podal Calovi ruku. “Justin Bricker, jméno mé. Většinou mi říkají Brickere.”

Přidáno: 04 Kvě 2021
Pro stažení se přihlaste

Drina vystoupila z letadla, aniž by věnovala pozornost pleskání svých podrážek. Nejprve pohledem objala stromy spící zimním spánkem okolo soukromé přistávací dráhy, záhy však přesunula pozornost k muži, který se opíral o zadní část malého golfového vozíku na kraji asfaltu. Tmavé vlasy i pleť, černý kožený plášť. Snadno byste si ho mohli splést s nějakým stínem, nebýt těch zářících zlatočerných očí. Hleděly na ni netečně a chladně, orámované černou vlněnou čepicí a šálou. Dokud nesešla na zpevněnou ranvej, zůstal naprosto nehybný. Teprve potom se pohnul, narovnal se a vykročil jí vstříc. Navzdory zimě se přinutila k úsměvu. Slova na pozdrav se jí chvěla na rtech, když však popadl malý kufr, který si přinesla, a beze slova se k ní otočil zády, umrzla na nich. Zůstala stát jako solný sloup a nechápavě sledovala, jak s jejím zavazadlem mlčky odchází pryč. Vklouznul za volant malého, otevřeného vozíku, a její kufřík hodil vedle sebe, na přední sedadlo spolujezdce. Konečně se jí podařilo setřást překvapení a dát se do kroku, ale neodpustila si uštěpačné: "Zdravím, vy musíte být Drina Argenis. Rád vás poznávám. Dovolte, prosím, vezmu vám zavazadlo. A prosím, nasedněte si, ať vás mohu dopravit do domu vykonavatelů

Přidáno: 04 Kvě 2021
Pro stažení se přihlaste

“Nevidím žádný volný stůl,” konstatovala Carolyn, zatímco nevesele obhlížela rušnou restauraci pod širým nebem. “Můžeme si sednout k baru,” pokrčila rameny její přítelkyně Bethany, a když se na to Carolyn zamračila, jen obrátila oči v sloup. Popadla kamarádku za ruku a už ji táhla k baru. “Hned jak se nějaký stůl uvolní, přesuneme se k němu. Kromě toho tady budeme jenom chvilku, dokud nepřijde Genie, a nepřipraví nám stůl vedle.” “Jasně,” vydechla Carolyn a vylezla si na stoličku, ke které ji Bethany zatím dovlekla. Rozpačitě koukla přes rameno. Pohledem pročesávala rozesmátý dav okolo nich kypící mládím. Přestože už se slunce sklánělo za obzor, stále bylo vedro na padnutí, a tak se většina hostů oblékla ležérně. Převládaly kraťasy a letní šaty. Tato restaurace patřila k těm méně formálním místním podnikům. Jednoduché dřevěné stolky byly rozestavěné na vyvýšené prkenné podlaze obehnané zábradlím, kde měla domorodá karibská muzika co dělat, aby přehlušila lidské brebentění a smích. Naproti tomu kamenná restaurace, ve které hodlaly s Bethany a Genií povečeřet, byl čtyřhvězdičkový luxus s náležitými stoly, ubrusy, prostíráním a příbory. Stolovalo se za decentního svitu voskovic, za čtyřhvězdičkové ceny. Oblékly se podle toho, a teď měla pocit, že v tomto podstatně nenucenějším člověčenstvu působily jako pěst na oko.

Přidáno: 04 Kvě 2021
Pro stažení se přihlaste

“Poslední den, Frede,” usmála se Jeanne Louise na strážného, když došla ke stanovišti ochranky. Smrtelník hlídal východ z výzkumného oddělení Argeneau Enterprises už bezmála pět let a nyní byl přeložen jinam, aby nezaregistroval, že mnozí ze zaměstnanců nestárnou. Fred jí bude chybět. Byl usměvavou tváří, která jí dlouho přávala dobrou noc a vyptávala se na rodinu. “Ano, slečno Jeanie. Poslední den tady. Příští týden nastupuji v jedné krevní bance.”

Přidáno: 04 Kvě 2021
Pro stažení se přihlaste

Valerie otevřela oči do tmy. Chvilku byla dezorientovaná a lámala si hlavu, co ji probudilo, ale potom si uvědomila, že seshora slyší kroky. Dokud v kuchyni nad schody někdo chodil, tiše ležela a špicovala uši, ale když kroky utichly, celá se napjala. Se zatajeným dechem naslouchala, jak popojela a cvakla první zástrčka, pak druhá a nakonec i třetí. Následoval okamžik ticha... a dveře se rozletěly. Na schody a na betonovou podlahu sklepa se vylilo nažloutlé světlo. Do její klece dopadlo už hodně zředěné a mdlé, ale po většinu dne je nechávali v černočerné tmě, takže jí stejně nezbylo, než mžourat a mrkat.

Přidáno: 04 Kvě 2021
Pro stažení se přihlaste

Jake mlčky přikývl, ale nedíval se na svého blonďatého partnera Dana Shepharda, stojícího vedle něj. Očima pročesával dav shluklý kolem vchodu do hotelu, před kterým stál jejich klient a odpovídal na otázky. Mělo to vypadat přirozeně a nepřipraveně. Klient se jen tak zastavil, aby spatra zodpověděl něco málo z toho moře dotazů, co na něj pokřikovali lidé od tisku. Během návštěv, jako byla tato, je měl za patami v jednom kuse. Cílem akce bylo vylepšit veřejné mínění o své osobě. Měl působit přístupněji a otevřeněji, a nepůsobit tolik jako nebezpečný diktátor, kterým ve skutečnosti byl. Ale ne, nebylo to ani zdaleka tak improvizované, jak by se snad mohlo zdát náhodnému kolemjdoucímu. Jakovi, Danovi a zbytku bezpečnostního týmu bylo řečeno, že se tentokrát zastaví a zodpoví otázky. Prý ho nemají nahnat do vozu a bleskově odvézt pryč, jak by to udělali normálně. Mají ho nechat, ať si udělá to svý, a jenom mít oči na stopkách pro případ, že by se vyskytl problém. A přesně to teď Jake dělal. Měl oči na stopkách a vyhlížel potenciální nebezpečí.

Přidáno: 04 Kvě 2021
Pro stažení se přihlaste

Divine vyprovodila zákaznici a dost ji překvapilo, že za dveřmi na její věštění nečekal nikdo další. Poprvé za ten den neměla před karavanem frontu. Mrkla na hodinky, a hned věděla proč – byl čas k večeři. Zájem o jasnovidku na chvíli opadal jedině takhle v podvečer. Naopak před stánky s dobrotami se touto dobou klikatily absurdně dlouhé fronty, neboť se na ně sesypali návštěvníci lunaparku ve snaze vybojovat něco na zub. Potřebovali načerpat energii na zbytek večera, aby si mohli zařádit a pořádně se pobavit. To znamená, že mám pár minut pro sebe.

Přidáno: 04 Kvě 2021
Pro stažení se přihlaste