Byla to vysoká hora, daleko od lidí, daleko ode všeho, na samém okraji světa za věcí, která se nazývá moře. Pyšná, pevná a nezdolná. Hora, která vyčnívá z vod jako varovný prst ukazující k nebesům. Nebylo zde zeleně, nebylo zde rostlin. Ani ptáci svými velkými perutěmi nedoletěli k tomuto místu, tak bylo vzdálené od pevniny. Tiché, nepoddajné, výhrůžné. A přece, vzdor tomu, co je psáno výše, stála na samém vrcholu této hory okázalá věž z modrého kamene. Byla nezměrně vysoká a snad se dotýkala samotných nebes. Přesto však v horním patře věže plápolal divoce oheň, tak jako oheň Farský, jenž lodě bezpečně vedl k přístavu. Strašidelně, tajuplně, ba děsuplně působil by oheň na proplouvající loď, kdyby bylo takové lodě, která by až sem doplula. A vzdor nepříznivému kraji, žili ve věži lidé. Seděli tam, v samém vrcholu věže, a sledovali nebesa, stejně modrá jako věž sama. Byli tři. Stará, slepá věštkyně, muž ve středních letech s knírkem a mladá dívka. Všichni byli napjati jak tětiva přesného luku, všichni cosi očekávali.

Přidáno: 04 Kvě 2021
Pro stažení se přihlaste