Nejrozšířenějším z těchto jerusalémských špitálů byl dům pro poutníky založený již koncem 6. století papežem Řehořem 1. Velikým u kostela Panny Marie. V době dobytí Jerusaléma křižáky zde byli usazeni italští kupci a námořníci od města Amal-fi, tvořící bratrstvo řídící se řeholí benediktýnskou. Později se nazvali johanité. Při Božím hrobu vzniklo v témže roce jiné bratrstvo se špitálem a navíc určené k hájení tohoto nejposvátnějšího místa nazvané Křížovníci s červeným křížem neboli Strážci Božího hrobu jerusalemského, řídící se řeholí sv. Augustína. Arménští basiliáni za hradbami města měli špitál sv.Lazara, určený zejména pro postižené leprou a to již po několik století. Jeví se zcela pochopitelným, že vojáci-rytíři postupně v těchto původně ryze mnišských řádech nabývali vrchu, což vedlo k militarizaci těchto řeholních společenství. Nicméně však jejich špitální aktivity zůstaly zachovány a nejenže je zachovávali jejich následovníci, ale často je rozšiřovali a prohlubovali. Dá se konstatovat, že neoddělitelnost lazaretní náplně budoucích vojsk a armád, vzala základ právě rokem 1099, poznamenaným dobytím Jerusaléma. Naproti tomu muslimské armády, toto špitálnictví, charitu a s tím spojené aktivity vůbec nepozna-ly a dopracovaly se k nim až po mnoha set letech. V návaznosti na špitální a bojové rytíře vznikl v r.1119, již v nově ustaveném la-tinském Jerusalémském království řád, zprvu ryze vojenský, který se k charitě dopracoval až mnohem později, a která zůstávala vždy na okraji jeho aktivit. Byli to templáři. Dvacet let tehdá již uplynulo od převzetí moci. Na křesťanském trůně jerusalemského krále seděl již třetí vládce Balduin II. maje po boku proslulou královnu Melisendu, dceru jeho předchůdce. V Antiochii vzniklo údělné křesťanské knížectví, v Edesse a Tripolisu hrabství. Až po Gazu tak bylo pokryto celé východní pobřeží Středozemního moře, západoevropskými křesťanskými režimy.

Přidáno: 04 Kvě 2021
Pro stažení se přihlaste