Na první sváteční den loňských vánoc asi nikdy nezapomenu. Jeli jsme Markovým autem – vlastně autem jeho otce, které si směl půjčovat – na severozápadní výběžek Ostrova; chtěli jsme se vykoupat a potom jít plachtit. Málokdo se vyzná v plachtění jako Marek. V jeho nové lodi – Modrém delfínovi – bylo dost místa pro všechny. Říkám-li pro všechny, myslím tím samozřejmě Eddieho, Lianu, Mary a mou maličkost. Když jsme měli k polednímu dost koupání a slunění, vyjeli jsme na volné moře. Stačilo dostat se z ochrany vysoké skalní hradby ohraničující záliv směrem na východ a ucítili jsme, jak se do plachty opírá vší silou pasát. Marek nám nařídil, abychom se kvůli rovnováze drželi na přídi, ale stejně jsme nabírali vodu. Kdo má volné ruce, ať vylévá vodu! Mary se do toho dala ze všech sil; měli jsme málo nádob, a tak nabírala vodu jen do dlaní. Měla z toho samozřejmě náramnou legraci a brzy nás všechny nakazila svým smíchem. Plavé vlasy jí poletovaly ve vlhkých chomáčích kolem hlavy a lepily se jí na obličej zarudlý námahou. Slečna Liana se jako obvykle moc nenamáhala; vždycky se tváří, jako by vám udělovala kdovíjaké milosti, když se na vás jen podívá. Budeme jí muset časem vysvětlit, že takhle se chová nafoukaná holka, a ne kamarádka!

Přidáno: 04 Kvě 2021
Pro stažení se přihlaste