„Starý kostel, širokými kvádry až vzhůru ke střeše zakotvený ve hřbitovním pahorku, dřepí ještě věrně jako široká hnědá kvočna nad malými, čistými lodnickými domky a protáhlými dvorci s doškovými střechami, s jejich úzkými, nekonečnými sadařskými ostrovy mezi příkopy, podléhajícími přílivu a odlivu.“ Na jednom zdejším selském dvorci s rozsáhlými sady vyrůstá Hanke Ulen. Jeho dětství je poznamenáno nedostatkem mateřské lásky; nejednu noc Hanke hořce propláče toužíc po matčině něžném slůvku či pohlazení. Pozdější Hankeho naděje, že manželství zhojí šrámy na jeho bolavé duši, záhy pohasínají, neboť jeho žena, bohatá selka Antje se vyznačuje chladnou a vypočítavou náturou. Takto zklamán utíká se Hanke do náruče svolných děvčat, propadá alkoholu, později odchází do města, kde — jako harmonikář — přežívá na okraji společnosti ve více než nuzných podmínkách. Dlouhou řadu let nosí Hanke v kapse ohmataný dopis svého bývalého učitele, jenž mu byl jediným opravdovým přítelem. A co že v tom dopise stojí? Učitel moudře radí: „Vrať se ke své půdě a začni znovu.“ Trvá více než dvacet let než si tato moudrá rada našla cestu do Hankeho vědomí, nakonec však Hanke přece jen skutečně vstal, a šel. Již jako šedivý muž, zubožený a ošumtělý, se navrací do rodného kraje. Zdejšími lidmi opovrhován, sám... v ústraní, začíná obdělávat malý kousek půdy kolem malého domku, v němž se zabydlil. Tady Hanke mnoho přemýšlí, zamiluje si práci s půdou, nachází a nepřestává obdivovat krásu zdánlivě obyčejných věcí. Na jeho tváři se usazuje úsměv šťastného člověka, jenž našel smysl života. A co víc? Ledy se hnuly, a světe div se: Hanke s mámou v láskyplném objetí... beze slov došli poznání, pochopení a usmíření. Jeden druhého už nikdy neopustí! Vždyť cestu k sobě hledali téměř celý lidský věk. Téma tohoto románu — to jest hledání smyslu života — je nadčasové. Román je čtivě napsán, zejména působivé jsou četné poetické pasáže vykreslující atmosféru a krásu přírody všech ročních období.

Přidáno: 14 Úno 2023
Pro stažení se přihlaste