Zkoumání fenoménu českého loutkářství začneme v době, kdy marionetáři kočovali po českém venkově. Historici loutkového divadla (Nina Malíková, Lenka Lešková Dolenská, Jaroslav Blecha a další) nám osvětlí, jaký repertoár hráli, kdo loutky vyřezával a oblékal, jakou roli sehrálo loutkové divadlo v českém obrození, jak vznikl mýtus Matěj Kopecký a co o něm víme. V archivu České televize jsme našli poklady – ukázky tradičního repertoáru – Dona Šajna a Fausta hrané potomky rodu Kopeckých. Jiné loutkohry, které se nedochovaly, pro nás zrekonstruovali členové souboru Buchty a loutky. Staré řezbované marionety jsou nejen svědky dávných časů, ale jsou to i pozoruhodné artefakty a doklady řemeslné zručnosti výrobců loutek – ukážeme loutky ze sbírek Národního muzea, Moravského zemského muzea, Muzea loutek v Plzni i ze soukromých sbírek.

Přidáno: 01 Bře 2022
Pro stažení se přihlaste

Období první Československé republiky až do vypuknutí druhé světové války je právem nazýváno zlatým věkem českého loutkářství. Tzv. rodinné divadlo zažívá pod heslem „Loutkové divadlo do každé řádné české rodiny“ neuvěřitelný rozkvět. Loutkové divadlo se hrálo v každé sokolovně, orlovně, tělocvičně dělnických jednot, dokonce i na farách. To si vyžádalo mohutnou sériovou produkci loutek a kulis. Předlohami se staly kresby národního malíře Mikoláše Alše a některé marionety Matěje Kopeckého. České loutkářství se ale dostává i do kontaktu se světem – v roce 1929 je v Praze založena mezinárodní loutkářská unie UNIMA. Svět loutek se stane i prostorem pro avantgardní experimenty, zajímají se o něj umělci jako Josef Váchal, Josef Kroha nebo Ladislav Sutnar. Ale především vzniknou dvě modernistické loutky, dadaističtí klauni Spejbl a Hurvínek, které díky mistrovství svého stvořitele Josefa Skupy zlidoví.

Přidáno: 01 Bře 2022
Pro stažení se přihlaste

Vývoj světa loutek a loutkářů po druhé světové válce ovlivnily dvě základní události – v roce 1948 byl vydán Divadelní zákon, který postavil loutkové divadlo na úroveň ostatních divadelních žánrů (znamenal ovšem také zánik živnosti kočovných loutkářů) a vedl ke vzniku profesionálních souborů. A v roce 1952 byla založena loutková katedra DAMU. Poválečné období je také poznamenáno vlivem socialistického realismu a sovětského divadla. Most mezi tradicí a modernismem představuje Divadlo Spejbla a Hurvínka – Josef Skupa svým hereckým mistrovstvím i satirickým charakterem svých výstupů dokázal, že postavy Spejlba a Hurvínka zlidověly a přečkaly dějinné turbulence. I když doba byla složitá, Skupa a jeho divadlo byli přijímáni a oceňováni jak na Západě, tak na Východě. Na přelomu 50. a 60. let vstupují na scénu první absolventi loutkářské katedry (Jan Švankmajer, Jiří Srnec) a proměňují tvář českého loutkového divadla. Vývojová iniciativa se pak přesouvá do Hradce Králové, do Východočeského loutkového divadla, budoucího divadla Drak. Na přelomové inscenaci z roku 1965 – Pohádce z kufru – se zásadní měrou podíleli František Vítek a Věra Říčařová. Nová vlna 60. let, která zachvátila celou československou kulturu, se brzy projeví i ve světě loutek.

Přidáno: 01 Bře 2022
Pro stažení se přihlaste

Velmi brzy po začátku televizního vysílání pronikly loutky i na tuto novou pevninu. Dnes už si nedovedeme představit, že i loutkové inscenace se vysílaly živě a předtím se několik týdnů zkoušely. Byla založena Loutkoherecká skupina ČST, kde mladí loutkáři naplňovali představy autorů – pomocí maňásků, marionet, ale i postupů černého divadla se učili i nové herectví, vhodné a nutné v novém médiu. Všechny děti tehdy znaly Štěpánku Haničincovou a její loutkové kamarády – medvídka Emánka, Kačenku nebo Čertíka Bertíka. Tyto postavičky byly používány ve vzdělávacích pořadech, ale začaly dětem přinášet také pohádky. Televize hledala obdobu rozhlasového Hajaji, a tak se v roce 1965 zrodil Večerníček. Objevoval se na televizní obrazovce nejprve párkrát do týdne, v roce 1968 už každý den. Loutky pro televizi se proměňovaly – například věrní průvodci Studia Kamarád, Jů a Hele, jsou díky černému divadlu téměř v životní velikosti, jiné loutky se zmenšily. Televizní dramaturgové si všimli také tradičních řezbovaných loutek a začali zaznamenávat staré loutkohry jako Don Šajn v tradičním kočovném provedení, nebo staré loutky používali pro nově vznikající inscenace.

Přidáno: 01 Bře 2022
Pro stažení se přihlaste

Začátkem 60. let přinášejí do loutkového divadla nové impulsy výtvarníci. Ať je to Jan Schmid nebo Pavel Kalfus v Liberci, František Vítek a Petr Matásek v Hradci Králové. To si vynucuje proměny scénografie – klasické kukátko je nahrazováno otevřeným jevištěm, na scéně se objevuje živý herec v akci s loutkou, jako to bylo například v přelomové a mezinárodně úspěšné inscenaci Pohádka z kufru z roku 1965. Tyto nové trendy se projevovaly v Naivním divadle v Liberci, v Divadle dětí Alfa v Plzni, ale fenoménem se stalo královéhradecké Divadlo Drak. Zejména v éře režiséra Josefa Krofty a jeho spolupracovníků podařilo vytvořit z loutkového divadla svébytný a plnohodnotný divadelní tvar. Právě výtvarná stránka činí z českého loutkářství něco výjimečného – loutky jsou originální „sochy“, přestávají být typem, který přechází z jedné hry do druhé jako například Kašpárek, ale vznikají pro konkrétní inscenaci. K této výtvarné kvalitě se přidává i volba repertoáru a způsob ztvárnění – čeští loutkáři se vyznačují humorem, sebeironií a trvalým okouzlením z oživlé loutky.

Přidáno: 01 Bře 2022
Pro stažení se přihlaste

Celospolečenské změny po roce 1989 se projevily i v českém loutkářství. Vedle státem podporovaných statutárních divadel, jež umožňují vznik celosouborových výpravných inscenací, se rodí nezávislá scéna, která funguje na grantovém systému. Tady si vytvářejí svébytný styl soubory jako například pražské Buchty a loutky, brněnské Divadlo Líšeň nebo jihočeské Divadlo Continuo. Pro Buchty a loutky je typické postmoderní mísení nejrůznějších prvků – hraček, loutek malých, velkých i rozbitých a specifický humor. Divadlo Continuo staví na svých loutkářských kořenech, ale vyvíjí se i směrem nového cirkusu a fyzického divadla. Vedle těchto „alternativních“ přístupů, které s tradicí zacházejí zdánlivě s malým respektem, vznikají i představení, která zkoumají historické hodnoty klasických marionet – zmiňme loutkovou operu Don Giovanni v režii Karla Brožka. I v této době přicházejí do světa loutek výtvarníci, kteří používají loutku jako nové médium, například Petr Nikl. Český animovaný film má stále dobré jméno doma i ve světě, ovšem produkce je ve srovnání s dobou minulou velmi malá. Přesto se daří některým tvůrcům realizovat jejich projekty jako například Kuky se vrací Jana Svěráka, Malá z rybárny Jana Baleje nebo Malý pán Radka Berana, loutka se naštěstí vrací i do Večerníčku. V roce 2016 bylo československé loutkářství zapsáno na seznam nehmotného kulturního dědictví lidstva UNESCO. Co vlastně chráníme a co to znamená pro loutku, loutkáře? Poslední díl našeho cyklu na tyto otázky odpovídá takto: je to kontinuita, rovnováha mezi tradicí a dneškem a význam loutky v české kulturní DNA.

Přidáno: 01 Bře 2022
Pro stažení se přihlaste