Více než 40 let platilo, že stát znamená – tedy rovná se – komunisté. Vytvořili si vlastní zákony na ochranu vlády a upevnění režimu. Co je v totalitním režimu zločin a přestupek, určují pouze komunisté. Státní bezpečnost měla jediný úkol: nikoliv chránit občany, jejich práva a svobody, ale chránit režim. Od vzniku prvních struktur v roce 1945 byla StB produktem sovětské KGB. Pronásledovala odpůrce i běžné občany. Zatýkala, mučila, sledovala, kontrolovala. Ničila životy lidí a jejich rodin. Vraždila. A to vše s jediným cílem: udržet komunistickou stranu, její vůdce a přisluhovače u moci. Nejlépe navždy. V poslední fázi komunistické totality, ve druhé polovině 80. let, stál v čele tajné policie Slovák Alojz Lorenc. Jako první náměstek federálního ministra vnitra byl od roku 1985 pověřen řízením StB a v prosinci 1989 zorganizoval skartaci velké části živých svazků z jejich archivu. Po pádu režimu pak o sobě vytvořil legendu, že vše, co Státní bezpečnost pod jeho vedením dělala, bylo zcela v mezích zákona. A právě Lorenc, jakožto poslední náčelník této tajné policie, poskytl autorům projektu unikátní rozhovor.

Přidáno: 06 Zář 2023
Pro stažení se přihlaste

Věřící a kněží byli hned po únorovém převratu v roce 1948 jedním z prvních cílů komunistické tajné policie... „Bůh není nic jiného než povýšení lidských vlastností do dokonalých rozměrů, je jen výplodem fantazie,“ řekl Karel Marx. Největším a nejsilnějším protivníkem režimu a jejich železné pěsti StB byla v Československu a především na Slovensku katolická církev. Už v roce 1945, v čase SNP, to konstatoval Gustáv Husák, když napsal do Moskvy o posledním a přitom nejsilnějším protivníkovi, který v boji o nové zítřky komunisty čeká. V jednom ze svých rozhovorů po roce 1989 o církvi jako o soupeři mluví i Alojz Lorenc. Vysvětlení, proč tomu tak bylo, mohou být různá. Třeba takové, že víra poskytuje člověku svobodu a odhodlání konat i v bezvýchodné situaci a že svobodní lidé jsou pro režim největším nebezpečím. Případně, že pro režim, který usiluje o totální ovládnutí člověka, je konflikt s vírou nevyhnutelný. V Československu neexistovala žádná jiná organizace, která by mohla velikostí a tradicí katolické církvi konkurovat. StB proto prakticky ihned po únoru 1948 začala církve a především tu katolickou velmi tvrdě pronásledovat. Kněží i věřící čekala šikana, vězení, vykonstruované procesy i justiční vraždy. Církev se však komunistické moci nikdy nepodařilo úplně zlomit.

Přidáno: 06 Zář 2023
Pro stažení se přihlaste

Totalitní režim miluje masové sporty a kolektivní zápasy. Budují zdraví, disciplínu a odolnost. Posilují soudržnost a socialistického budovatelského ducha. A nejen to. Díky sportu se rodí národní hrdinové. A ti plní důležitou reprezentativní a propagandistickou funkci – doma i v zahraničí. Sledování sportovců se stává jedním z důležitých úkolů tajné policie. Proto Státní bezpečnost vydává metodické pokyny, které nazve "Ochrana vrcholového sportu a vrcholových sportovců". Ve skutečnosti šlo o kontrolu a dohled. K prvnímu vážnému konfliktu mezi hokejem a StB došlo v roce 1950. Kvůli obavám z možné emigrace se režim rozhodne nepovolit národnímu týmu účast na šampionátu, čímž hráče připraví o možnost obhajoby titulu. Když se po této novině chlapci sejdou v pražské restauraci U Herclíků, v uvolněné atmosféře otevřeně kritizují režim i prezidenta Gottwalda. Netrvá dlouho a do podniku vtrhnou příslušníci StB a zatknou 9 hráčů. Následuje brutální vyšetřování a v politickém procesu je odsouzeno 12 lidí. Během dalších čtyřiceti let čelily šikaně desítky slavných sportovců. Mnozí z nich emigrovali, někteří naopak podepsali spolupráci s StB. V letech 1948–1989 emigrovalo z Československa nejméně 271 špičkových sportovců, z toho 47 hokejistů.

Přidáno: 06 Zář 2023
Pro stažení se přihlaste

Totalitní režim nemá ve svých počátcích pevné základy. Komunisté musí svou moc upevňovat postupně. Důležitým nástrojem se stává vznikající Státní bezpečnost. Její představitelé se ve svých akcích proti vlastním občanům postupně stávají stále odvážnějšími. Vznikají organizované převaděčské sítě, které pomáhají lidem tajně prchat přes hranice. Zároveň ale StB organizuje provokaci, jejíž obětí se stanou lidé, kteří chtějí uprchnout za hranice. Fingovaní agenti je dostanou na fiktivní hranici a poté na stejně fiktivní služebnu americké tajné služby. Nic netušící oběti spolupracují na scénáři vlastní tragédie. Vypovídají před falešným americkým důstojníkem o svém zapojení do protikomunistických aktivit, ať už skutečných, nebo smyšlených. Každý z aktérů je v tomto ďábelsky absurdním divadle pouhým hercem. Přesný počet obětí akce Kámen není dosud znám. Odhady mluví o desítkách nevinných lidí. Mnozí byli donuceni k útěku provokatéry a agenty StB. Žádný z viníků nebyl nikdy odsouzen. Evžen Abrahamovič dokonce za mimořádné zásluhy získal čestné vyznamenání.

Přidáno: 06 Zář 2023
Pro stažení se přihlaste

Jedním z neodpornějších divadel, do kterých se tajná policie pustila, byly zinscenované procesy a monstrprocesy... Na podzim 1949 přijeli do Československa sovětští bezpečnostní poradci s jasným úkolem – vybudovat StB, její strukturu, vyškolit personál a zavést tvrdé praktiky používané v sovětské tajné službě KGB. V krátké době se Státní bezpečnost stane hlavním organizátorem politických procesů. Jejich cílem je zbavit režim kritiků a nepohodlných lidí s odlišnými názory. Nakonec politicky organizovaná mašinérie semele i nejvyšší stranické funkcionáře. Za hledání vnitřních nepřátel jsou zodpovědní estebáci a jejich síť agentů a informátorů. Pokud nenajdou pachatele, doslova je vyrobí spolu s důkazy o trestné činnosti. Úkolem vyšetřovatelů není zjistit pravdu, ale vynutit si přiznání – jakýmkoliv způsobem. Vrcholem této mašinérie jsou monstrprocesy, mediálně propagovaná soudní divadla, která mají za cíl zastrašit a poučit masy. StB ve spolupráci se státním zastupitelstvím připravuje doslovný scénář výslechů. O verdiktech ve skutečnosti rozhodují stranické bezpečnostní komise. Mezi nejvýznamnější patří procesy s Heliodorem Píkou, slovenskými biskupy, Miladou Horákovou nebo Rudolfem Slánským.

Přidáno: 06 Zář 2023
Pro stažení se přihlaste

V totalitě není osobní život občana od závazků vůči společnosti oddělen. Soukromí člověka je socialistickým společným majetkem. StB nesleduje pouze intelektuály, disidenty nebo duchovní. Sleduje také obyčejné lidi, kteří se politice vyhýbají. Neexistují pro ni žádné hranice. Ve jménu ochrany komunistického režimu prorůstá skrze zdi a do bytů – soukromí je luxus. Patent na utajení má pouze jedna instituce – tajná policie. Zjistit skutečnou náladu společnosti není v totalitě vůbec lehké. Průzkumy veřejného mínění jsou bezcenné. Občan pochopitelně v anketách neřekne, co si o režimu opravdu myslí. Proto estébáci otevírají dopisy běžných občanů, čtou je, analyzují. Jejich rukama projdou stovky tisíc listů. Z jejich obsahu pak vypracují zprávu pro Ústřední výbor strany. Tajná policie potichu a neviditelně špehovala miliony občanů... a nebyla to jen nevinná hra. Tisíce lidí na to doplatili svobodou a majetkem. A estébáci? Jejich motivací nebyl idealismus. Za špiclování nedostávali jen nadprůměrný plat, ale i sociální kapitál – byty, protekční studium pro děti, ošacení, diety, osobní benefity. Ideální socialistická beztřídní společnost ve skutečnosti měla své třídy a kasty... a pracovníci StB stáli vysoko. Téměř na vrcholu této pyramidy.

Přidáno: 06 Zář 2023
Pro stažení se přihlaste

Situace v poválečné Evropě je plná chaosu a nejistoty. Původní politické a bezpečnostní struktury se rozpadají a dochází k masovému pohybu obyvatelstva. Nejde zdaleka jen o dobrovolné pohyby. Miliony lidí jsou násilně vystěhovány ze svých domovů a přesídleny do jiných částí kontinentu. V této situaci emigrují nejen národy, ale i bývalí příslušníci bezpečnostních složek. V nových, rychle se měnících podmínkách hledají útočiště a nové místo, kam by se mohli zařadit. Znova se budují struktury tajných služeb a policie. A politickou silou, která se ujme otěží v Československu, jsou komunisté. Právě oni, dlouho před „vítězstvím pracujícího lidu“ v únoru 1948 začínají budovat bezpečnostní struktury, klíčovou organizací se brzy stane státní policie. „Ve světě špionáže jsou psychologické aspekty velmi důležité. Špionáž je do značné míry o lidském chování a v tomto smyslu je takříkajíc součástí DNA lidstva. Už pravěcí lidé, pokud chtěli přežít, sledovali pohyb a činnost cizích kmenů. Otázky přežití jsou klíčové pro mechanismy lidského chování, a proto tyto techniky přetrvaly dodnes a fungují i v éře národních států a jejich vlád,“ říká o tomto procesu unikátní respondent projektu Sir Richard Dearlove, bývalý ředitel britské MI6.

Přidáno: 06 Zář 2023
Pro stažení se přihlaste

Druhá světová válka skončila pro Rakousko, které bojovalo na straně poražených mocností a po boku nacistického Německa, nepříznivě. V roce 1945 se do země nastěhovaly armády čtyř vítězných států (USA, Velké Británie, Francie a Ruska), které rozdělily Rakousko na 4 kontrolované zóny a řídily směřování země dalších deset let. Imrich Sucký se do dějin zapsal jako vedoucí detektivní skupiny protikomunistického oddělení Ústředny státní bezpečnosti /ÚŠB/. Sucký pracoval na policejním zpravodajství již během první Československé republiky a v té době participoval i na poměrně závažných případech, které československá policie řešila (případ maďarského špiona a pozdějšího předsedy slovenské vlády prof. Vojtěcha Tuky či odhalování sovětské špionáže v československých zbrojovkách). V éře Slovenského štátu v letech 1939–1945 se podílel na téměř všech zásazích proti komunistické ilegalitě, jeho "rukama" prošla celá plejáda pozdějších komunistických funkcionářů (Viliam Široký, Ludovít Benada, Gustav Husák, Štefan Bašťovanský a mnozí jiní). Během působení na ÚŠB tak získal závažné poznatky, které mohly mnohé kompromitovat. Po obnovení Československa jej lidový soud odsoudil k mimořádně krátkému trestu, řada svědků totiž nechtěla svědčit. StB se snažila unést Suckého opakovaně, již od roku 1949. Všechny pokusy z různých důvodů skončily nezdarem. Nejdále to StB dopracovala s třetím plánem, v prosinci 1954, ale ani tehdy se Suckého unést nepodařilo. V roce 1948 emigroval do Vídně, odkud ho nakonec československá rozvědka v září 1957 unesla a dlouhá léta věznila.

Přidáno: 06 Zář 2023
Pro stažení se přihlaste

Aktivní opatření byla jakousi formou psychologické války. Nejděsivější na ní bylo to, že nebyla vedena pouze proti zahraničí, ale často i proti vlastnímu obyvatelstvu. Cílem aktivních opatření bylo odhalovat agresivní, dobrodružnou politiku imperialismu, podporovat politiku odzbrojení, mírové koexistence. Rozkládat a zpomalovat činnost stávajících nebo vznikajících vojensko-politických a ekonomických imperialistických uskupení, vyvolávat rozpory a nedůvěru mezi jednotlivými imperialistickými mocnostmi navzájem, jejich vládami, představiteli a institucemi. Aktivní opatření měla široký záběr, od jednoduchých „otravných“ akcí, při kterých politikům bez jejich vědomí objednávali na dobírku zboží a služby a oni měli následné nepříjemnosti při vysvětlování, že si dané zboží neobjednali, přes dezinformační kampaně až po únosy a atentáty.

Přidáno: 06 Zář 2023
Pro stažení se přihlaste

V roce 1968 se StB rozdělila na dvě křídla: proreformní a konzervativní. Konzervativní křídlo členů StB žádalo vstup vojsk Varšavské smlouvy do země. Konzervativní politické síly, podléhající sovětskému vlivu prosadily za nového náměstka pro Státní bezpečnost svého vlivového agenta, plk. Viléma Šalgoviče, který byl k 1. červnu 1968 jmenován do funkce. Na sovětské straně v té době probíhaly přípravy na operaci „Dunaj“ – okupaci spřáteleného Československa. Kromě snahy o kompromitace reformistů probíhaly organizační přípravy k puči v řadách konzervativně orientovaných příslušníků StB. Jak vlastně okupace probíhala, jakou roli sehrála StB, jakou roli sehrál rozhlas a informovanost vůbec? Dokument popisuje důležitost získání kontroly nad médii, obzvlášť po útoku na Šalgovičovu vilu na bratislavských Palisádách patnácti mladými lidmi poté, co v rozhlase zachytili zprávu o vstupu vojsk Varšavské smlouvy na území ČSSR. I přes ovládnutí médií vysílali ilegální vysílače v Košicích, či Banské Bystrici, ze které pravidelně k posluchačům hrdinsky promlouvala redaktorka Ota Plávková.

Přidáno: 06 Zář 2023
Pro stažení se přihlaste

Obsahy(1) Základní totalitní myšlenkou je, že člověk je vlastnictvím státu. V 70. letech minulého století se stalo zneužívání psychiatrie běžnou metodou potlačování politických a náboženských disidentů. Psychiatrie se jako obor stala předmětem zájmu Státní bezpečnosti. Psychiatři přicházeli do styku s lékařským tajemstvím, věděli o jednotlivcích více, znali citlivá místa. Prostřednictvím psychiatrů měla StB navíc dopad i na jiné obory, ve kterých se osoby, o které se zajímala, pohybovaly. Důležitou osobností a zároveň příkladem byl katolický aktivista Augustin Navrátil. Na jeho případě je zřetelné zneužití psychiatrie k diskriminaci občana, jehož politický postoj byl odlišný od toho oficiálního. Navrátil byl křesťan a jeho postoje byly autenticky křesťanské. A právě proto byl označován za osobu s anomáliemi. Další výraznou osobou, kterou StB šikanovala a která se stala obětí násilné psychiatrické "léčby" byl publicista a filozof Mirek Vodrážka. Paralelní linií tématu jsou postavy výrazných a populárních psychiatrů jako Miroslav Plzák, kteří zneužívali, nebo využívali svého postavení a intimní informace o svých pacientech a kolezích posouvali za dveře svých ordinací. Porušovali tím nejen lékařské tajemství, ale také etiku, morálku a důvěrné vztahy mezi pacientem a lékařem.

Přidáno: 07 Zář 2023
Pro stažení se přihlaste

Státní bezpečnost byla jako tajná policie hlavním nástrojem represivního aparátu totalitního komunistického režimu, za tímto účelem zaměstnávala tisíce tajných spolupracovníků. Aby nepřátelé státu nemohli uniknout do bezpečí demokratických států dříve, než se s nimi komunistický režim v Československu definitivně vypořádá, byla postupně vytvořena represivní složka Pohraniční stráž a uzavřena hranice se Západem. Železná opona neměla zadržet pouze politické odpůrce. Při pokusu o útěk na západ bylo v Československu zabito kolem 300 civilních osob. Z toho bylo na slovensko-rakouské hranici zavražděno nejméně 42 lidí. Dosud nebyl za tyto vraždy nikdo potrestán. Proto existuje iniciativa, která se je snaží definovat jako zločiny proti lidskosti, které jsou nepromlčitelné. Film popisuje únos letadla z pražského letiště dvěma mladými chlapci v březnu 1989, také příběh východoněmeckého studenta Hartmuta Tautze, kterého při útěku roztrhali speciálně vycvičení psi pohraničníků.

Přidáno: 07 Zář 2023
Pro stažení se přihlaste

Spisovatele Jana Ladislava Kalinu Československo milovalo.A Když v roce 1969 vyšla jeho unikátní sbírka "Tisíc a jeden vtip", celý náklad se okamžitě vyprodal. Komunisté však neměli smysl pro humor. Kalinovu rodinu neustále šikanovali a jeho samotného poslali po vykonstruovaném procesu do vězení. Proces s Janem Ladislavem Kalinou byl začátkem období útlumu občanů a celé společnosti. Šlo o exemplární proces se známou osobností té doby, který přispěl k vytvoření atmosféry strachu mezi obyvateli. „Nejlepší vtip je, že svou knihu jste si musel odsedět,“ napsal Kalinovi Jan Werich. Posledním veřejným občanským „protestem“ se na dlouhé období stalo setkání občanů k výročí úmrtí Jana Palacha. Pod neustálou hrozbou problémů, ztráty zaměstnání či zákazu studia, se režimu za pomoci StB podařilo lidi utlumit a umlčet. O legendární zakázané knize "Tisíc a jeden vtip" a smutném příběhu jejího autora vypráví ve filmu jeho dcera, překladatelka Julie Sherwood.

Přidáno: 07 Zář 2023
Pro stažení se přihlaste

Na podzim 1968 po invazi vojsk Varšavské smlouvy do Československa a po podpisu takzvaného Moskevského protokolu se z akademického filozofa Miroslava Kusého stal vedoucí ideologického oddělení komunistické strany. V komunistické straně se spustily čistky a ze statisíců neprověřených osob se stali občané druhé kategorie. Terčem StB se stali všichni kritici režimu. Nejen bývalí komunisté, ale i nestraníci – umělci, publicisté či vědci. Na první výročí invaze se konaly poslední velké občanské protesty, které byly tvrdě potlačeny. Nastalo období normalizace, lidé si zvykli, že nosí jinou tvář na veřejnosti a jinou doma. V neděli 6. ledna 1977 bylo poprvé zveřejněno Prohlášení Charty 77. Více než 250 signatářů v něm kritizovalo státní moc a žádalo dodržování lidských a občanských práv. V květnu 1981 byli v Bratislavě zatčeni a obviněni z podvracení republiky Miroslav Kusý, Martin Milan Šimečka a Jozef Jablonický. Kusého po dvou týdnech propustili, Šimečku drželi ve vazbě rok a bez soudu propustili na svobodu. V roce 1985 se v Sovětském svazu dostal k moci Michail Gorbačov a začal prosazovat politiku uvolnění a demokratizace. V Československu však tyto myšlenky narazily na odpor starých komunistických kádrů. StB nepolevila v tlaku na disidenty. Ještě v srpnu 1989 zatkla takzvanou bratislavskou pětku.

Přidáno: 07 Zář 2023
Pro stažení se přihlaste

Sir Richard Dearlove vystudoval historii na univerzitě v Cambridge. V roce 1966 se stal příslušníkem britské zpravodajské služby SIS (Secret Intelligence Service), známé jako MI6. Během svého působení na britském velvyslanectví v Praze řídil v utajení v letech 1973 až 1976 významného agenta StB, tzv. „krtka“. Byl jím příslušník československé kontrarozvědky, major Miroslav Kroča. Jejich tajnou spolupráci ukončilo náhlé Kročovo úmrtí, po kterém se o jeho dvojím životě náhodně dozvěděla samotná StB. Podle Dearlovea intenzivní spolupráce Miroslava Kroči s MI6 dlouhodobě ochromovala jakoukoli činnost StB proti Velké Británii a mimořádným způsobem přispěla k boji Západu proti Sovětskému svazu a jeho východnímu bloku během studené války. Podle Sira Richarda Dearlovea, jehož unikátní výpověď uvidí diváci ve filmu, si Miroslav Kroča za tuto činnost jednoznačně zasloužil ocenění státního vyznamenání in memoriam.

Přidáno: 07 Zář 2023
Pro stažení se přihlaste

Mnoho lidí, do kterých se otiskly hrůzy druhé světové války, se stali pronásledovateli, vyšetřovateli a soudci největšího nepřítele komunismu – církve. Krutosti estébáckých praktik krvavých 50. let se v době normalizace v 70. a 80. letech překlopily do jiných forem. Velké tresty a přímé týrání se změnilo v sofistikovanější hru strachu. Hlavní linií druhého dílu o církvi (první se jmenuje Církev /ne/zlomená) je příběh pátera Michala Grejtovského, který se dramatickým obloukem překlápí z pozitivního hrdiny na antagonistu a horlivého udavače, který mnohým lidem "dopomohl" do vězení, porušoval zpovědní tajemství, aby zachránil svou pověst. Po podpisu spolupráce s StB se stal aktivním a iniciativním agentem, který sloužil StB přes 30 let pod krycím jménem Miloš. Dvojitá realita je zobrazena v duchovním světě, kde Grejtovský působil jako duchovní, kterému lidé důvěřovali a svěřovali se mu, a druhá strana odhaluje několik akcí StB, na které byl nasazen. Lidé, na které donášel, byli z různých sfér, nejen duchovní, ale také lékaři, pošťáci, herci, studenti. Film popisuje Sdružení katolických duchovních Pacem in terris, v jehož rámci spolupracovalo s StB více duchovních.

Přidáno: 07 Zář 2023
Pro stažení se přihlaste

Myslím, že pro příští dvě nebo tři generace budu úplně neznámý," Tomáš Petřivý. Tomáš Petřivý (1955–1986) studoval scenáristiku na pražské FAMU a byl jedním z prvních slovenských signatářů Charty 77. Po jejím podpisu musel odejít ze školy a začala se o něj zajímat komunistická tajná služba. Než přišel o pas, podařilo se mu dostat do Varšavy, kde navázal kontakty s polskými aktivisty demokratické opozice. Výsledkem jeho návštěvy bylo první setkání polských a československých opozičních aktivistů v červenci 1978 v Krkonoších. Poté, co musel odejít z vysoké školy, byl nucen fyzicky pracovat, ale stále se aktivně podílel na opoziční činnosti a zajímal se o dění v Polsku. Své povídky, poezii a publicistické texty publikoval v nezávislých časopisech. Zemřel v pouhých třiceti letech. V roce 2017 mu Polská republika udělila Řád za zásluhy Polské republiky in memoriam.

Přidáno: 07 Zář 2023
Pro stažení se přihlaste

Během normalizace je členství v obnoveném Socialistickém svazu mládeže „dobrovolně povinné“, ale část zejména učňovské a dělnické mládeže toto nepsané pravidlo ignorovala. Velká sociální skupina se ocitá mimo přímou kontrolu, a proto jí normalizační režim začne věnovat zvláštní pozornost. V jazyce StB získají označení „volná mládež“ a tato problematika se v ideologickém a bezpečnostním aparátu postupně přepracuje mezi priority. V letech 1988 a 1989 obdrží informace o plánech činnosti na úseku volné mládeže ve struktuře hlášení některých náčelníků krajských správ StB občas přednost před hlášeními o činnosti disidentských skupin. Punkáči, ekologové, trampové, metalisté, depešáci, lennonisté a mnohá další neformální seskupení navazují na tradici kulturní opozice vytvářené od začátku 70. let zejména v pražském prostředí, ale zároveň si vytvářejí svůj vlastní svět. Nezávislé kulturní prostředí 80. let je větší, strukturovanější, ale také více fragmentované než byl svět „mániček“ 70. let. Obecně dochází k mnohem intenzivnějšímu zapojení Státní bezpečnosti, která v nezávislém prostředí mládeže zakládá agenturní síť. Cílem už nemusí být nutně totální eliminace, ale kontrola v systému oboustranně vyjednaných výhod. Typickým příkladem je příběh jednoho ze zakladatelů hnutí punk v Československu Petra Růžičky, zakladatele kapely F.P.B. a manažera punkových koncertů působícího v severních Čechách, kam tento nový hudební žánr i životní styl pocházející z Anglie importuje již od konce 70. let. Dnes je jedním z hrstky z více než 25 tisíc tajných spolupracovníků evidovaných Státní bezpečností v roce 1989, kteří jsou ochotni o své činnosti agenta pro StB otevřeně mluvit. Epizoda přinese jeho unikátní svědectví.

Přidáno: 07 Zář 2023
Pro stažení se přihlaste

Ráno 17. listopadu 1989 nikdo v Československu netušil, že se vzbudil do dne, který se zapíše do dějin. V dopoledních hodinách se na federálním ministerstvu vnitra za přítomnosti ministra Františka Kincla a jeho prvního náměstka Alojze Lorence diskutuje o opatřeních během ohlášeného pochodu studentů ulicemi Prahy. Už 16. listopadu je vyhlášena takzvaná Mimořádná bezpečnostní akce na celém území republiky. První náměstek ministra Lorence v této situaci vykonává rozsáhlé pravomoci nad bezpečnostním aparátem, ale zároveň má na starosti oficiální návštěvu kolegů z KGB, se kterými je v době konání pochodu na večeři. V 16.00 se v Praze na Albertově sešlo více než 15 tisíc lidí, kteří se později večer vydají z Vyšehradu do centra Prahy, kde kolem 19:30 dojde k brutálnímu zásahu, na jehož konci je více než 500 zraněných z toho kolem 60 těžce zraněných účastníků. Mnoho svědků vidělo na ulici ležet dobité a bezvládné osoby, v bezvědomí leží na ulici také agent StB Martin Růžička alias Ludvík Žifčák. Jedna ze zbitých účastnic – Drahomíra Dražská další den rozšíří dezinformaci o údajné smrti fiktivního studenta Martina Šmída, která se přímým účastníkům vzhledem k brutalitě zásahu jeví jako důvěryhodná. Tato zpráva se v následujících dvou dnech stává roznětkou pro soustředěnou politickou reakci opozice i celé společnosti. Jak vznikla fáma o smrti studenta Martina Šmída? Co se odehrávalo 17. listopadu 1989 v Praze, jak byla připravena demonstrace, jaký byl plán a jaká realita? Jaké problémy ten den řešilo tehdejší vedení StB a Sboru národní bezpečnosti? Epizoda dokumentuje průběh dne podle dochovaných dokumentů, vystupují v ní historici, přímí účastníci demonstrace i pozdější členové parlamentní vyšetřovací komise. Kromě toho přináší unikátní svědectví matky Martina Šmída i kolegyně Drahomíry Dražské z vrátnice pražských kolejí, kde v té době spolu působily...

Přidáno: 07 Zář 2023
Pro stažení se přihlaste

V době likvidace StB čelili její příslušníci obavám z možného otevírání minulosti, existenční budoucnosti, novému mediálnímu zájmu a profesním prověrkám. Role se nečekaně obrátily a oponenti se náhle dostali do pozice vítězů. V nové situaci se však ocitli nepřipraveni, StB znali pouze z osobní zkušenosti. O fungování, pozadí, struktuře, dokumentech, svazcích, informacích nevěděli prakticky nic. Společnost si s úlevou užívala osvobození od strachu a minulost spolu s StB nechala za sebou. Příběh Státní bezpečnosti jejím zrušením 15. 2. 1990 neskončil. Zůstali bývalí příslušníci a jejich dědictví: poškozeni lidé, země a dokumenty. Dopady existence StB jsou cítit dodnes. Ti, kdo si nepamatují minulost, jsou odsouzeni si ji zopakovat. Poznávat svou minulost, nebo udělat silnou čáru, zapomenout a začít znovu? Poslední film série naznačuje, jak se společnost v ČSFR a později v obou samostatných státech snažila vypořádat s dědictvím StB.

Přidáno: 07 Zář 2023
Pro stažení se přihlaste