Dlouhá léta od války jsem žil klidně a spokojeně. Řádně jsem plnil své služební povinnosti, poslouchal svoje nadřízené a pečoval o zemi, která mi byla svěřena. Dospěl jsem k názoru, že v mém životě už nedojde k žádným změnám, a že stejně klidně a spořádaně budu žít až do smrti. Potom jsem dostal dopis. Málokdy jsem dostával dopisy kromě služebních – tento však byl zvláštní, celý polepený známkami s obrazem královny Alžběty a orazítkovaný jednou z londýnských pošt. Ten dopis mi přinesl tygr Aflargeo, který je mým spolubydlícím a doprovází mne v úřadě; sluší se, aby každý z vyšších úředníků říše byl při slavnostních příležitostech doprovázen vlastní šelmou, dělá to dobrý dojem. A Aflargeo je krásný tygr; býval kdysi osobním tygrem Vládce, a když získal nárok na penzi, usadil se u mne a pomáhá mi v mé funkci Strážce klíčů Vnitřních Bran zámku v Kingtownu. Aflargeo je pyšný i na tuto funkci, ačkoliv ty předešlé bývaly lepší. Je pyšný i na svoje jméno, neboť první Aflargeo vstoupil do dějin jako legendární tygr císaře Charryho na počátcích říše.

Přidáno: 10 Dub 2023
Pro stažení se přihlaste

„Buď zdráv, Rossi! Roberte, starý kamaráde, už ses taky přijel jednou podívat na přátele? Už jsem se divil, že se mi nějak vyhýbáš, copak koušu? Ale vypadáš dobře, jak se pořád máš?“ „Ale jo, dobře!“ řekl Robert s výrazem, jako by žvýkal šťovík, „Slyšel jsem, jak jsi povýšil... a děláš prý nějaký změny...“ „No, přišili mi to ministerstvo!“ Herbert rozhodil teatrálně rukama, „Nediv se, změny to potřebuje, takovej bordel jako tam, to bylo... no, já bych nechtěl bejt špatným prorokem, ale do roka a do dne tady budou takový změny, že to nepoznáš! Jestli se přestěhuješ sem do Arminu a pomůžeš nám s tím, mohl bys..“ „No to snad ne!“ lekl se Robert, „To by byla hrůza...“ „Bojíš se? Já teda ne! V téhle zemi se musí jednou udělat pořádek! A potřeboval bych k tomu tebe, a taky tvýho synka!“ „No to snad ne! Právě uvažuju o tom, že ho vrátím zpátky domů do Anglie! Mám dojem, že tady už nějak moc zdivočel...“

Přidáno: 10 Dub 2023
Pro stažení se přihlaste

„Mohl bych ti pomoci, ale… ne tady. Je to záležitost páteře, budu tě muset masírovat…“ Nepodivila se. Zavedla ho do kuchyňky, kde si vyhrnula blůzu a Enkra jí několikrát přejel po této části páteře tak tvrdě, až vykřikla bolestí. Ale pak se jí ulevilo. „Když budeš cítit bolesti v nohou, masíruj tenhle obratel. Ale myslím, že teď by to mělo trochu ustoupit…“ „Opravdu!“ vydechla, „Bolí mě to mnohem míň… ty jsi snad lepší než všichni lékaři, co jsem u nich byla!“ Enkra neřekl nic. Jenom se na ni trochu smutně díval. „A víš také, co je příčina té nemoci?“ „Bohužel vím.“ řekl sotva slyšitelně. „Ty jsi měla před časem interrupci. Přerušení těhotenství… že?“ „Ano, měla… tohle je příčina?“ „Ne. To je trest.“ „Trest? Za co? Že mě ten darebák opustil, když se to stalo? Že to byl mizera, alkoholik, že měl ženu a děti v Leningradě?“ začala současně křičet i plakat a Enkra čekal, až přestane. „Zabít dítě je vždycky vražda. A trest nepřichází v závislosti na naší vůli. Je tady proto, abychom se probudili…“ Chvíli na něj nechápavě a nedůvěřivě zírala. Pak řekla: „Víš co, jdi si radši zase sednout! Tak hluboko jsem ještě neklesla, aby mě kádroval dvanáctiletej fakan!“ Enkra neřekl nic. Jen se smutně usmál a šel si sednout.

Přidáno: 10 Dub 2023
Pro stažení se přihlaste

„Vidím, že jste dostala na něco chuť, slečno. Dovolíte, abych vás pozval do místního baru?“ Slečna zamrkala dlouhými řasami a chvilku vyhodnocovala, co řekl. Byla z přistěhovalecké rodiny, ale od malička v Arminu a vychovaná místním prostředím. Ohlédla se na kamarádky a řekla: „Máme chuť? Chceme jít do baru?“ Pán sice pozval pouze ji, ale došlo mu, že ji oslovil v množném čísle. I když, ty ostatní byly taky hezké. Co pro ně bylo sprostě drahé, byl pro něho pakatel. Vylezly si na barové sedačky a začaly studovat nápojový lístek. Neměly sebemenší zkušenosti, zato se všemu nepřetržitě smály. Z jejich štěbetání by slabší povaha dostala záchvat. Objednal jim krásně barevné koktejly, každé jiný. Byly sladké, osvěžující a alkoholu tak akorát. Vymlaskly to a chtěly vědět, co měla kamarádka. Objednal další. Holkám se zlepšila nálada a začaly být zvědavé. Pán sdělil, že se jmenuje Sam a je majitelem firmy Export - Import, dovoz a vývoz čehokoliv. Pak jim vysvětlil, co to znamená. Je tady na dovolené, ale taky okouknout, co by se dalo, kdyby se dalo.

Přidáno: 17 Dub 2023
Pro stažení se přihlaste

Stephen Fitzgerald Galahad Gold, syn pana guvernéra a náčelník druhé poloviny města Iron-city, se nacházel doma. Když si přáli s ním mluvit a když přesvědčili Korejce, který mu dělal velitele stráže, že je to nutné, přijal je přímo v guvernérském paláci. Byl oblečený jako běloch, dokonce ostříhaný po evropském způsobu, a choval se, jako by mu ten palác a město patřily. Ale na ně to neplatilo, věděli o něm svoje. „Santanueva? No ovšem, je ve Slunečním Obzoru. Teď už tam bydlí trvale, co se odstěhoval…“ „A proč se vlastně odstěhoval?“ zajímal se Enkra. „Podle mého názoru se urazil, protože se mu město nemělo chuť poddat. Santanuevové jsou nafoukanci a hrdopýškové.“ Roger by možná připomněl, že matka tohohle elegantního chlapce v bílé košilce a sametovém kabátku byla sestra Estebana Santanuevy, a že je s Pedrem bratranec, ale Jackie nebyl takových jemných diplomatických fint schopen.

Přidáno: 17 Dub 2023
Pro stažení se přihlaste

Kluci se zvedli a spěchali k přístavu. Plachetnice přirazila zatím k molu, dost nešikovně, bylo vidět, že posádka s ní ještě neumí. Plavci vylézali na molo, protahovali se a rozhlíželi. Uviděli partu a hned jí šli naproti. Bylo jich šest. „To zvládnem!“ řekl náčelník, „Na ně!“ Všech pět naráz vyrazilo dopředu, se zuřivými výkřiky. Šestice se nedala zahanbit, vrhli se na sebe a jejich ruce a nohy se střetly ve vražedných úderech kung-fu. Rvačka trvala jen několik minut - potom ustala stejně rychle, jako začla. „Ahoj, Kočko,“ oddechoval ztěžka náčelník, „Tak ses rozhodl?“ „Ahoj, Cliffe,“ smál se Kočka, „To víš, že nemůžu zůstat bokem... to je všecko, cos vzal s sebou?“ „Jasně. Malý jsem nechal doma. Hrozně vřeštěli...“ „Jakou máš loď? Viděl jsi tu moji? Líbí se ti?“ „No, pěkná kocábka... co tě stála?“ „Ani se neptej! Přes pět set tisíc těch jejich dinárů a ještě nějakej úplatek, aby nám ji nechali. Koupil jsem ji nahoře v Zadaru, víš, kde to je?“ „Fakt? Tam jsem se chtěl podívat, jenomže... mají tam nádhernou starou katedrálu...“ „Stav se, ukážu ti pohledy, co jsem tam koupil...“

Přidáno: 17 Dub 2023
Pro stažení se přihlaste

Jeff potřásal hlavou a nevěřil tomu, co slyší. Zeptal se: „Tedy, ústředním motivem tvé vlády bude nejistota a neustálý chaos? Můžeš mi říct, jak vůbec v takovém stavu chceš organizovat záležitosti státu?“ „To bude právě to umění,“ řekl Enkra s potěšením, „My už na tom pracujeme, viď, Rogere? Zkrátka, chceme svoje věrné neustále něčím šokovat. Nepředstavuju si svůj stát jako nějaký zmatek či chaos, to ne. Spíš něco na způsob karnevalu.“ „Tak něco.“ řekl Roger, „Zábava pokud možno co nejbláznivější. Ať se národ baví, když už nemá co do huby…“ „To můžu napsat do novin?“ „Proč ne? Ať vědí, co je čeká!“

Přidáno: 24 Dub 2023
Pro stažení se přihlaste

Spojené jízdě Kingtownských smeček se povedlo zahnat a obklíčit ve skalách na pokraji Větrné stepi posledního z náčelníků, kteří doposud nepodlehli moci svého prince a následníka trůnu Enkry. Byl to Chris Everett, legendární a slavná postava nejnovější éry, bojovník, který si jako první dal udělat novodobý válečný účes, o své vůli se pustil na pomoc princi Enkrovi do Francie, dobyl přístav v Troissy, po vítězství vyzval prince a všechny náčelníky k boji dle volných pravidel a nakonec se sám jmenoval komthurem Černé Lilie dle nejlepších tradic arminské politiky. Nakonec se samozřejmě postavil proti princi v loňské válce a přestože byl poražen, nebyl chycen a potrestán. Časem shromáždil okolo sebe ty nejodbojnější a nejdivočejší ze všech bojovníků země, která obdivuje samostatné a osobité muže; s nimi přepadal každého, kdo nebyl pod jeho velením a s potěšením ho stříhal, bylo-li co. Jeho zločiny časem narostly natolik, že se situace stala neudržitelnou a tak Enkra vyslal kingtownskou jízdu, aby ho přemohla a dopadla. Jízdy byl dvojnásobný počet proti Everettovým divokým jezdcům, takže se jim podařilo zahnat ho do skal a obklíčit. Což oznámili svému princi a pozvali ho ke konečnému zúčtování.

Přidáno: 24 Dub 2023
Pro stažení se přihlaste

Když přišel Sebastiano, seděl don Alfonso za stolem, Chris na stole. Alfonso pohlížel na takové chování nelibě, místní Kondoři stáli téměř v pozoru. Drsní válečníci, jako Elliott la Sale, se váleli po koberci opření hlavami o stěnu vykládanou vzácným dřevem; oblíbená odpočinková poloha Arminů. „Tak co?“ ptal se Chris. „Tak nic. Je v prdeli, samozřejmě.“ „Co jsi zjistil?“ ptal se don Alfonso. „Hned, jak to začlo, někdo mu zavolal. Takže sbalil prachy a tu kurvu a zdrhnul.“ „To je ovšem závažná politická chyba!“ don Alfonso vstal, neboť rozčilovat se vsedě je dost obtížné, „Měli jsme všichni být mnohem obezřetnější a bdělejší a nenechat zlosyna utéci!“ „Hé!“ rozhodil Sebastiano rukama, „Já tu špionáž nevedl, mě do ničeho netahej! To by si měl zodpovědět ten, co nám měl dodat informace a zbodal to!“ Don Alfonso zrudl. Chtěl něco říct, jenomže si uvědomil, že dokud nesedí na trůně dostatečně pevně, potřebuje tyto muže zcela nezbytně. „To byla tvoje práce, Pedro!“ zaječel a ukázal na svého důstojníka, „Ty jsi měl za úkol získat veškeré dostupné informace o diktátorově ostudném životě!“

Přidáno: 24 Dub 2023
Pro stažení se přihlaste