Anotace:
Viděli jste bídu? Neviděli! A zdali jste ji kdy zřeli, tož viděli jste ji aspoň v cárech soustrasti, v pokryteckém, kabátu lidské útrpnosti, která by tu nepomohla, zdá se mírniti rány života.
Já však viděl bídu, nahou, hrozivou, jak rve kostnatou svou rukou lidem srdce z těla, jak se jim vpiji do mozku a probouzí v něm pocity šílenství, bídu, která se zjeví na obzoru našeho žití a stále přichází blíž a blíže až se postaví na náš práh, ukáže nám celou svou hrozivou kostnatou tvář, rozevře vyhublou náruč a objímá nás a nedá nám uniknouti ze své náruče, nedá se odehnati, nezná soustrasti, neslyší našich proseb a nářkův; bez pocitu milosrdenství stojí při nás stále, pasouc se na vychrtlém těle našem. Ji neodstraší divoký skřek zoufalství ani blížící se smrt. Ona při nás zůstane jako jediný přítel, věrný společník a ještě když poslední krůpěj krve vyssaje nám z těla, když udeří do společenských poměrů a rozmetá kolem sebe přátelství, úctu, vážnost, povinnost, když rázem přetrhá i svazek rodinný a oderve od
sebe srdce láskou spojená, když nás vše opustí a nikdo nezná, když několik nádeníků placených obci, nese nás v černé třízlatové rakvi ku hrobu, kráčí s námi věrně, jako jediný opravdový přítel ku hrobu. Tam zůstane státi, ohlédne se a nevidouc nikoho za sebou, dá se do hrobu.
Tam přestává její moc. Nevím ani, proč mi vždycky přichází na mysl porovnání Sládkovy básně z jeho pobytu v Americe, začínající slovy: »Já viděl smrt.«
Chlap, indián, domorodec, pluje po řece a zastřelí farmáře, který před chvíli z divokého proudu řeky vytáhl jeho dítě. Vypustiv šíp z luku pustí náhodou veslo a loďka hnána prudkou řekou, blíží se k blízkému vodopádu, který se řítí padesát stop do hlubiny a hukotem svým děsí okolí. Chlap, Vida smrt před očima, smrt neodvratnou, k níž se každou vteřinou blíží, řve, modli se, volá spásu, nic platnou. Obrovský proud drží jej ve svém spáru, nepustí jej a než domyslí, než prolétne hlavou jeho celý dosah záhuby, sletí již do propasti.
Tanula mi tato báseň vždycky na mysli, když jsem chtěl psáti událost, již chci vyprávěti.
Nehodlám vypravovati o jarmareční bídě mrzáků a všelikých po ulicích ukazovaných pahejlů uřezaných údů lidských, chci vypravovati o bídě lidí ukrytých, kteří mají ještě studu dosti, aby klamali veřejnost, že ta bída je u nich taková.
Přidáno: 29 Čvc 2024
Pro stažení se přihlaste
