Víte, kde jsou Počepice? Možná že víte, možná nevíte. Ale kdo to neví, tomu to raději povídat nebudu, protože jak vás znám, tak byste se tam všichni hned rozběhli, a ještě by labutě z počepického rybníka odletěly. Však dobře vím, jací jste raráškové, čertova kvítka, mámini trapiči, křiklouni a neposedové. Ale to mi musíte věřit, že v těch Počepicích a taky kolem nich je obzvlášť krásně. Dokonce je tam tak krásně, že byste tam chtěli natrvalo zůstat, dívat se do dálky nebo třeba jen sousedům za plot, povídat si s nimi o počasí nebo o bramborách, nebo třeba jen koukat, jak plynou nad tímhle čistým, úpravným a pěkným krajem oblaka. Jo, to jsou Počepice. Nu a když mi věříte, že v Počepicích je pěkně, tak byste mi taky měli uvěřit, co vám budu vyprávět o jedné holčičce Andulce, která tam žije a bydlí. Kde? No přece tam, v Počepicích.

Přidáno: 01 Pro 2024
Pro stažení se přihlaste

Dnes ti budu povídat o dvou bratřích, co žijí támhle za tou lávkou, co je ten potok, co je za ním ten palouk, co je na něm černý bez, co jsou na něm bílé kvítky, co je na nich ta zelená muška. Už víš kde? No to jsem ráda. Tak tedy o těch dvou bratřích. Jsou to naši významní rodáci, i když trošku drobnější. Ale na to nedbej. Tak docela nepatrní zase nejsou. Když je porovnám s tvým malíčkem u nohy, vyjde to asi tak nastejno: délka malíčku rovná se délce těch bratříčků, zvlášť toho většího, mohutnějšího, ramenatějšího a hlavatějšího. Už je to tak. Ti dva, o kterých ti chci povídat, jsou bratří brouci, a jestli už máš ve škole přírodopis, mohlo by tě zajímat, že řádově patří k obydlákům, protože mají trvalé bydliště, a podle čeledi se řadí mezi překvapníky. Proč? Člověk s nimi nevychází z překvapení. Tak je to, dítě zlatý.

Přidáno: 01 Pro 2024
Pro stažení se přihlaste