Anotace:
U Angličana Paula Wilkinsona, letos pětačtyřicetiletého autora této rozhodně pozoruhodné knihy, se láska k k historii rockové muziky zřejmě nejnápaditější a také asi nejvýznamnější hard rockové kapele Black Sabbath, která se co do vlivnosti řadí po bok jmen The Beatles a The Rolling Stones, zrodila v roce 1974, kdy mu bylo dvanáct let. Tehdy mu jeho kamarád přehrál album "Sabbath Bloody Sabbath", ale myšlenka na dílo s originálním názvem "Rat Salad: Black
Sabbath, The Classic Years 1969 - 1975" (do jazyka českého přeložila Jaroslava Kočová) v něm dozrála až někdy kolem roku 2000, načež veřejné realizace svého rozpracování se tato dočkala o šest let později. Po podrobném seznámení se s tímto artefaktem je mimo jiné zcela jasné, že Paulovým záměrem očividně nebylo sepsat klasickou biografii dané čtveřice, takových vyšlo už
dost. Šlo mu především o příběh o hudbě samotné a nikoliv až tak o
lidech za ní stojících, jakkoliv pro něho muselo být toto oddělení dosti obtížné. Bez celé řady údajů biografického ražení by se přirozeně takové snažení úplně obejít nemohlo, přesto je úplně
jasné, že Wilkinson nehodlal svým počínáním vyplňovat mezery v historii a jal se psát o muzice a činit tak s maximální možnou odborností za absolutní absence podílu některého ze samotných Sabbathů. Ze stránek neustále vystupuje autorův entuziasmus nejen pro Black Sabbath, ale též pro životní styl a kulturu druhé poloviny 60. a první poloviny 70. let minulého století, kdy dle jeho
názoru vznikala hudba výsostně inteligentní. A pokud jde o samotné Black Sabbath, v rozmezí let 1969 - 1975 vydali tito šest naprosto klasických a nadmíru zásadních opusů, jež se všeobecně
považují za stmelené dílo, kdy počin "Sabotage" (1975), jež si Wilkinson hned po jeho vyjití zakoupil jako první, který BS vydali v době, kdy se stal jejich obdivovatelem, je dle smýšlení
tvůrce zde popisovaných řádek poslední deskou, jež nese veškeré rysy ryzího sabbaťáctví. Byl dle autorova vyjádření posledním skutečně kvalitním počinem ze všech onou čtveřicí vydaných.
Ústřední text a nosnou kostru knihy tvoří tedy podrobný popis a rozbor desek "Black Sabbath" (1970), "Paranoid" (1970), "Master Of Reality" (1971), "Vol. 4" (1972), "Sabbath
Bloody Sabbath" (1973) a již citované "Sabotage", postupně skladba za skladbou, včetně vlastních kritických náhledů, kdy však Paul dospěl k závěru, že hovořit o muzice zasvěceně dost dobře nelze bez užití odborných výrazů. Tudíž se to zde hemží nejrůznějšími terminusy technicusy jako příkladně dominanta, subdominanta, arpeggio, medianta, subtónika apod., kterým budou
nejlépe rozumět ti, kterým je blízké hudební vzdělání, avšak je tady pamatováno na slovníček pojmů s potřebným výčtem a vysvětlením termínů použité hudební terminologie. V předmluvě Paul
popisuje své pohnutky, jež jej vedly k tvorbě této knihy, přibližuje svou osobu a své osobní prožitky, načež následuje popis politických, kulturních a jiných událostí provázejících dobu, kdy se
pánové Ozzy Osbourne, Tony Iommi, Geezer Butler a Bill Ward sešli v birminghamském bluesrockovém souboru Earth (předtím ještě Polka Tulk a až později Black Sabbath). Každá
kapitola zabývající se popisem a rozborem toho kterého alba, jeho pohybu v žebříčcích a podobně, je rovněž tak uvedena výčtem politického, kulturního a dalšího dění a osobních zážitků
autorových přináležejícím době vzniku konkrétní desky.
Po přečtení celého textu na ploše 274 stránek a jeho vstřebání jsem ve své úvaze dospěl k závěru,
že se na každý pád jedná o ojediněle a jako takový zajímavě pojatý příběh rockové hudby, jež bude přínosem i pro zaryté sabbathofily. Samozřejmě, u takovýchto děl nelze nikdy vyloučit vloudění se sem tam nějaké té faktografické chybičky, jak se už několikráte i potvrdilo, avšak aby při čtení takové knihy čtenář tyto odhalil, musel by mít v hlavě skalně pravdivý dějepis kapely či číst už s vyloženým záměrem nesrovnalosti porovnáváním s jinými texty vyhledávat. Neznám
člověka, který by si koupil takovouto knihu se záměrem takovéhoto trestuhodného hnidopišství. Ale znám příznivce Black Sabbath, kteří si ji, stejně jako jsem tak učinil já, zakoupili či zakoupí z důvodu její jiné interesantnosti. Když už pro nic jiného, tak třeba pro porovnání svých názorů s názory někoho jiného. Četl jsem s chutí a ať si kdo chce co chce říká, radost z vlastnictví daného
textového vydání mám vskutku nezměrnou.
Vratislav Šantroch
Přidáno: 04 Kvě 2021
Pro stažení se přihlaste