Alheidis nesouhlasí s tím, aby se její ovdovělý otec znovu oženil. „Kdy už konečně přerušíš styky s těmi lidmi,“ řekla Alheida pohrdavě. „Už tři roky k nim chodíš den co den. Nakonec se ještě nastěhuješ k té nemožné rodině, která stojí společensky hluboko pod námi.“ Jen s vypětím veškeré vůle zachoval Edgar Gerholt klid. Musel se držet, aby dceru neuhodil do tváře zkřivené opovržlivým úsměvem. Dozrávalo v něm rozhodnutí, které hned vtělil do slov: „Máš pravdu,“ pravil mírně. „Myslím, že se nakonec opravdu nastěhuju k ‚těm lidem‘, k té ‚nemožné rodině‘. Je mi sice proti mysli říct ti to, co ti říct musím, zrovna ve výroční den maminčiny smrti, ale tvoje neuctivé poznámky mě k tomu přímo vybízejí. Necítím se ještě tak starý, abych tady pořád tak rezignovaně vegetoval jako celých minulých jedenadvacet let. Chci pro sebe zachytit ještě kousek štěstí, na to má přece každý člověk právo. Zkrátka a dobře – chci se oženit, a chci si vzít právě tu ‚nemožnou‘ paní Lythovou.“
Přidáno: 06 Čvc 2022
Pro stažení se přihlaste